Výtvarník, performer a hudebník Petr Nikl svůj kinetický vizuální projekt Švábení odstartoval již v říjnu 2014 ve Ville Pellé, kde se poté až do počátku následujícího roku konaly každý čtvrtek improvizované výtvarně-hudebně-divadelní vystoupení, při nichž protagonista pásl robotické šváby, kteří v reálném čase vytvářeli na podlaze obraz a to vše doprovázeli pokaždé jiní hudebníci.
Na tento experiment navázal při křtu svého nového CD Vosa na konci února v Arše v poněkud větším měřítku. Pódium s velkým plátnem bylo umístěno uprostřed sálu a diváci mohli na broučí kejkle vytvářející za pomoci rozsypaných pigmentů umělecké dílo pohlížet ze dvou stran. Čtyři muzikanti – Jaroslav Kořán – perkuse a objekty, Michael Delia – drnkací nástroj mbira a tamburína, Ondřej Smeykal – didgeridoo a Jaroslav Mugrauer – africká kora – byli situováni u rohů jeviště, a trumpetista Oskar Török a tubista Robert Škarda dýchali každý na jedné straně divákům do zad. Vznikala tím zajímavá hudební koláž, kterou každý vnímal podle místa svého usazení. Vlastně ani nebylo důležité, že mezi hudebníky nevznikla přímá interakce, protože každý přispěl svým kouskem zvukového designu, který jako celek společně s divadelní a výtvarnou stránkou perfektně souzněl. Po úvodním „předtančení“, v němž využil Petr Nikl některé své fascinující efektní kostýmy, pak předváděl duel s Tomášem Gastonem Pospíšilem, při němž za pomoci prutů s magnety oba současně manipulovali s kovovým hmyzem, který se pak samovolně rozlézal a točil ve výkrutech na obřím plátně. V poslední části pak přišla ještě „výpomoc“ v podobě balónu se zavěšeným štětcem, který se podařilo po několika marných pokusech namočit do barvy a dotvářet čmouhami celkovou kompozici. Křest CD byl tak vlastně jen doplňkem a Petr předvedl pouhý vzorek nových písní. Hlavním komponentem zde byla Petrovi tak vlastní hravost a fantazie, která uchvátí nejen performacechtivé intelektuály, ale i děti všech věkových kategorií. Slibované zapojení diváků do děje bylo sice velice sporadické, ale právě díky drobotině se občas povedlo. Ačkoliv relativně probíhal za sebou třikrát stejný proces švábího malování, každá část měla svá specifika a pochopitelně nepředvídatelné peripetie spontánního procesu. A ta plátna, která zůstala po představení zachována, se tentokrát mimořádně povedla!
