Robert Balzar Trio: Conversation

Sotva lze obsažněji vyjádřit podstatu jazzové hudby, zvláště hrané v tak základním, až intimním obsazení, jako je klavírní trio s rytmikou, než je název Balzarovy novinky Conversation/Rozprávění. Průkopnictví jazzového trialogu je připisováno Billu Evansovi (p) se Scottem LaFaro (cb) a Paulu Motianu (ds), hrajícím spolu v letech 1959–1961, dnes patří k improvizační výbavě mnoha skvělých trií. Nemá význam hru tria s jinými srovnávat, snad jen náladu, jakou známe z jakési „neoromantické“ vlastní tvorby – třeba právě toho Evanse či Jarretta. Současná podoba Balzarova tria počala příchodem bubeníka Kamila Slezáka v roce 2015 a byla dokončena nástupem pianisty Víta Křišťana tři roky poté. Po dvou albech s maďarskými jazzmany, trumpetistou Kornélem Fekete-Kovácsem a vokalistkou Veronikou Harzsa, se loni v polských studiích sešlo trio samostatně k nové nahrávce, technicky dokončené v Battery Mastering Studios v New Yorku. Hudba vznikla živě, spontánně, bez dalších úprav, což jen podtrhuje oprávněné sebevědomí účastníků tria, víru v bezproblémovou vzájemnou napojenost, danou schopností se nejen slyšet, ale smysluplně na sebe reagovat. Autorem všech 7 písní jsou členové tria. Minimalistické linie fialovo-modrého spektra obalu Studia Najbrt dokonale evokují energetický proud promyšlené hudby ke zklidněnému prožívání. Náladu skladeb dost napovídají jejich pojmenování: úvodní valčíkové Memory of the Sky (Křišťan); Sorrow (Balzar) věnovaný autorem jeho otci, hudba zahleděná steskem na to, co životem už prošlo. Hudba rozjitřených očí stále něčím překvapovaných Traveller (Křišťan), mísící se s nostalgií, s významnou úlohou basy – v epilogu hra smyčcem, později výrazné sólo, v němž nechybí blue tóny, odkazující až k pouličním folkbluesovým kořenům jazzu, nad nimiž vyklene oblouk jazzového modernismu Křišťanův klavír. Bicista Slezák své spoluhráče pečlivě sleduje a rytmus je součástí dialogu s klavírem a kontrabasem. Chytlavá melodie Aria (Křišťan), s lehce folklórní ozvěnou, evokuje pěvecký projev a sóla piána a basy působivost skladby podtrhují; Moment (Slezák) uvedený Balzarovým sólem nás přivádí k náladě francouzského šansonu; Old Song (Balzar) přes svůj název nezní nijak staromilsky, byť je opět bohatě pojatým dědictvím toho nadčasového, co v jazzové hudbě bytuje, s důrazem na melodii, harmonii a pulzující rytmus, v němž se opět skvěle předvádí Slezák – i jeho nejtišší pasáže jsou dynamické. Závěrečnou skladbu, věnovanou jeho matce, Story of You, kapelník tria Robert Balzar s Křišťanovým klavírem malují sice v melancholických barvách, leč zpěvně a za chápající hry štětkami bicisty Slezáka, Balzar na chvíli změní hru v sólo smyčcem. Náchodskému rodákovi Robertu Balzarovi bylo v květnu 62 let a zanechává za sebou výraznou kapelnickou stopu, současně se řadí k tradici kvality našich kontrabasistů moderního jazzu, sahající až někam k legendární průkopnické kapele Rytmus 40. let.