Poznávací značkou slovenské kapely Tolstoys je snadno rozpoznatelný vokál ELY TOLSTOVÉ a nápaditá instrumentace jednotlivých skladeb. Aniž by o to skupina usilovala, díky převažující éterické atmosféře své hudby je zařazována do dreampopového stylu. Ela Tolstová píše hudbu a texty, jejími spoluhráči jsou klávesista Pavol Rehák, baskytarista a hráč na kontrabas Michal Smetana, houslistka Frederika Camastra a bubeník Matej Herceg. Skupina má za sebou hraní na festivalech ve Vídni a Budapešti, festivalu Pohoda a předskakování izraelské formaci Lola Marsh. V říjnu jí u vydavatelství Slnko Records vyšlo debutové album Botanika.
Nedávno vyšla první deska Tolstoys. Máte už nějaké ohlasy?
Ano, vyšly první recenze. Většina z nich je velmi kladná. Samozřejmě, že se vyskytly i nějaké výhrady, nějaká kritika, ale to je zcela v pořádku. Celkově je album hodnocené velmi dobře. A dobře se i prodává.
Dá se říci, že jste díky albu více viditelní a že si vás díky němu všimlo více lidí?
Určitě. Získali jsme nové fanoušky. I po koncertu s Lolou Marsh za námi přišli lidé s tím, že nás slyšeli úplně poprvé a byli naší hudbou velmi překvapení.
Proč se album jmenuje Botanika?
Tuto otázku jsem čekala… Botanika je spontánní název. My jsme vymýšlení názvu stále odkládali a já si myslela, že až bude album hotové, tak si ho poslechneme a nápad na název přijde. Ale to se stále nedělo. Potom jsme přemýšleli, jak by mohl vypadat vizuál. Dohodli jsme se s Danielou Olejníkovou, vybrali jsme si jeden z jejích obrázků a koupili ho od ní. Je to takový mimozemšťan v botanické zahradě. To je tedy jeden z důvodů. Zároveň se album jmenuje Botanika i proto, že je různorodé. Každá písnička je jiná, je tam mnoho inspirace z přírody. To slovo není v žádném textu zmíněno, ale atmosférou nám to velmi sedělo. Je to taková zahrádka písniček…
Dvě písničky na albu jsou zpívané slovensky a zbylé anglicky. Co rozhodovalo o tom, jakým jazykem bude daná písnička zpívaná?
To bylo zcela spontánní. Někdy přijde napřed text, častěji je ale první hudba. A potom podle hudby mě napadají myšlenky a slova. V případě jednoho z těch dvou slovenských textů, Dieťa slnka, to bylo takové zvláštní, protože to je text, který pochází z mé básničky. Tu jsem napsala a zhudebnila. Jenže pak jsem zjistila, že to má zvláštní rytmus. A protože ve slovenštině se trošku obtížněji frázuje, tak jsem tam další slova doslova „napasovávala“.
To, že máme texty slovenské i anglické se mi líbí i proto, že když hrajeme v zahraničí, tak je moc fajn, že tam lidé rozumějí. Třeba když jsme hráli ve Vídni nebo Budapešti, tak tam lidé ty texty poslouchali a reagovali na ně. Na druhou stranu ty slovenské jim pak přijdou exotické a zvláštní.
Jak poznáš, že divák reaguje na text?
Oni již častokrát zpívají. Na Slovensku hlavně ty slovenské – ty jsou pro ně chytlavé. Z anglických hlavně ty, které jsou na internetu, jako je Agapé, ty mají naposlouchané.
Písnička Cannibal oslovuje pana prezidenta. Je to obecný pokus o dialog, nebo jsi měla na mysli konkrétní osobnost a událost?
Měla jsem na mysli konkrétní osobnost a událost, ale ne politickou. Celý ten text je pohádkový. Zpívá se v něm o zlém vládci. Je to karikatura chlapců, kteří se tváří jako vládcové světa. Je to o nevinné lásce, ale skryté do metafory o prezidentovi.
Tvou hudební kariéru odstartoval program Talent Guide. Mohla bys ho představit?
Talent Guide je program neziskové organizace LEAF. Jde tam o to, že se tam přihlásí studenti a Talent Guide z nich vybere ty nejšikovnější a přiřadí k nim mentory, kteří se jim potom půl roku věnují. Po svém přijetí jsem si měla stanovit čtyři cíle a pracovat na jejich splnění. Mentorka mi zadávala úlohy. Studovala na Berklee College of Music, asi nejlepší hudební škole na světě. Komunikovaly jsme přes skype. Mě to hodně nastartovalo, ale i po ukončení Talent Guide pro mě zůstalo hodně práce.
Bez Talent Guide by Tolstoys neexistovali?
Myslím, že ano, ale asi by vznikli později. Rozběhlo nás to, že LEAF mě oslovili na koncertu a tehdy jsem si začala uvědomovat, že by bylo dobré mít vlastní kapelu. Tehdy již byla hotová písnička Right Choice. Byla nahraná ve studiu, ale celou jsem ji dělala jen já za pomoci svého učitele. Housle a další nástroje byly nasamplované, ne živě nahrané. Takže jsem si uvědomila, že bych si mohla sehnat hudebníky a s nimi vystupovat živě na koncertech.
Right Choice je nejstarší písnička z alba?
Ano. To je úplně první písnička, kterou jsem složila, a také jsme ji jako první nahráli.
V kolika letech jsi ji složila?
To mi bylo šestnáct. Je to jednodušší text, ale i tak mám tu písničku stále ráda.
Pochází inspirace Tolstoys z dreampopové hudby, i když jste sami tuto nálepku původně neznali, nebo je vaše inspirace širší?
Určitě to není jen dream pop. Už v raných teenagerovských letech jsem poslouchala hodně melancholické hudby, hodně instrumentální hudby, a to i klasické, nebo islandské hudby…
Islandské?
Ano. Ólafur Arnalds, Sóley, Sigur Ros. Trochu i Björk. Hodně jsem poslouchala skupinu Daughter. Poslouchala jsem mnoho takovýchto smutných věcí a určitě mě to ovlivnilo. Svůj vliv mělo, že můj základ pochází z klasické hudby a jazzu, které poslouchali moji rodiče. Ale měla jsem i období, kdy jsem poslouchala leccos, i tvrdší a punkové věci. Ale inspiraci čerpáme my lidé všude. U mě je to hudba, ale i příroda, různé situace a zážitky.
Je v tvých textech nějaké téma, které se v nich objevuje častěji?
Velmi často se v nich objevuje láska. To je základ skoro každé písničky, i když to může působit pateticky. Hodně řeším vztahy, ale vždy to zabalím do pohádkových metafor. Proto se mi už i stalo, že někdo pochopil písničku úplně jinak.
Ve skupině je vás pět. Máte podobný hudební vkus?
Ano. Máme rádi stejné hudební žánry, ale jsou tam i různá milá vybočení. Michal chodil na jazzovou konzervatoř a hrál hodně jazz. On i Maťo působili coby malí chlapci ve folklorním souboru. Palko, náš klavírista, hrál ve ska kapele. Frederika má zase hodně ráda klasiku a hrála v orchestru.
Co je oblíbenou hudbou celé skupiny Tolstoys?
Máme rádi skupiny Tame Impala, Glass Animals a Daughter. Uvidíme, co s námi udělá turné. Budeme spolu hodně jezdit v dodávce, tak se ukáže, co se stane naší oblíbenou hudbou. Hodně máme rádi ale i naše kamarády ze skupiny Billy Barman – jak jejich texty, tak hudbu.
Jak se vám zpívalo na festivalu Pohoda?
To bylo úžasné. Pohoda byla krásná. Pohoda byla pohoda. Vždy se tam cítím velmi dobře – bylo to i v dobách, kdy jsem tam byla jen jako návštěvník. Je vidět, že pro organizátory je na prvním místě spokojenost lidí. Lze to poznat z toho, jak různorodý je line-up, jak je tam čisto, dodržují se hygienické normy, z toho, jaký je tam výběr jídel, jaké jsou doprovodné akce. Letos, když jsme tam hráli, navštívily Pohodu i moje mamina a babička a oběma se tam velmi líbilo. Vládne tam příjemná rodinná atmosféra a to je moc důležité. Nám se tam hrálo velmi dobře, protože – i když jsem to nečekala – přišlo na nás hodně lidí, bylo tam plno. Lidé tam byli vnímaví a strašně dobře reagovali. Pro nás to byl obrovský zážitek.
Máš ráda něco z české hudby?
Obrovský talent je Never Sol. Pak se mi hodně mi líbí Ashley Abrman. Ta teď vydala se svou skupinou nové album. Já ji viděla naživo na křtu desky Jimmyho Pé. Dokázala vložit do svého vystoupení tolik energie, byla tak odhodlaná, a i když je hodně mladá, působilo to celé hodně vyzrále. A ještě Zagami Jericho. Je také hodně mladá, vystupovala s námi na Pohodě. Hodně se mi líbí její styl.
Čeho bys chtěla s Tolstoys dále dosáhnout?
Chtěla bych, abychom postupně rostli. Toto byl fajn začátek, ale zbývá hodně prostoru, kam se posunout. Chtěla bych, abychom hodně hráli a získali tak na pódiu úplnou jistotu. Chtěla bych pracovat i na nových věcech, i když další album je zatím v nedohlednu. Tím, že jsme dokončili toto album, se mi uvolnila hlava. Chtěla bych hodně hrát v zahraničí, protože slovenská scéna je malá. Hodně ráda bych hrála na Islandu. Můj velký sen je festival Iceland Airwaves – hrát tam někde u vodopádu pod skálou. Zároveň bych chtěla pokračovat ve spolupráci podobné, jako byla doposud s Jimmy Pé a s elektronickým projektem Nightlines. Tím se mi otevírají nové cesty a spolupracovat na něčem úplně jiném mě hodně baví.