Příběh téhle desky kytaristky Sam Wilson, rodačky z maloměsta Scotsburn na nejvýchodnějším kousku Kanady, může (vy)znít až pohádkově. Scotsburn je asi 150 kilometrů od Halifaxu, hlavního města provincie Nové Skotsko. Kdo z pradávných evropských mořeplavců kdysi jako první přirazil k americkým břehům, je sice sporné, ale tahle malá oblast se od nepaměti nazývá Pictou County, z latinského picti = pomalovaní, podle malého a nikdy Římany neporobeného kmene Piktů ze severního Skotska. Nejen etnologa jistě zarazí příbuznost, ba stejnost ve způsobu myšlení, názvosloví i ritech s indiánským kmenem Mikmaků (Mi’kma’ki = pomalovaní), jejichž krev v sobě Sam Wilson nosí. U nás ani zbla neexitují podpůrné programy jako v případu Sam Wilson vládní agentura Canada Council for the Arts (CCftA, pro filmaře je tu Canada Film Board), které lidem ze všech uměleckých směrů umožní překlenutí-přežití-pomoc v tzv. mrtvých časech. Vůbec ne z jakýchsi „fondů“ vydělované prachy s procenty pro přidělovavší mocné. Talentované autorské hudebnici, byť nepříliš známé, hodil záchranný kruh právě CCftA.
Moudrost vyrůstá z těžkostí, což prý vytváří velké umění. Pandemický lockdown v Sam spustil nikdy před tím nenaznačenou chronickou depresi, a zachránilo ji rázné rozhodnutí (za pomoci CCftA) k přesunu po rovnoběžce z východního na západní pobřeží Kanady na ostrov Galliano v Britské Kolumbii. Její hudba tady rozkvetla v přenádherné a mimořádné pozitivum. Na cestě ji provázejí výteční spoluhráči: bubeník Jen Yakamovich a Geordie Hart s e-basou a kontrabasem, který místy smyčcem promění ve violoncello. Napříč deseti instrumentálními skladbami pohlcující kontemplace v kreacích blues jazzového idiomu vytvářejí brilantní hybrid komorních stylů, které se volně přelévají v často až vrcholné melancholické pastorále. Sam to nazývá bi-coastal, dvoupobřežní, což s titulem Wintertides (Zimní přílivy) a stejnomennou skladbou, která tohle přenádherné album uzavírá, je nad všechny slovní popisy.