Afričan žijící na Západě, znenadání postižený krizí identity a pocitem odcizení. Až příliš častý příběh netýkající se pouze Afričanů. K tomu, aby pochopili, odkud pocházejí, a mohli vzdorovat tíživým pochybnostem, nezbývá, než aby se vrátili domů a znovu se naučili být tím, kým se narodili. Proto zpěvačka, básnířka a raperka Sampa The Great otevírá výtečné „hip-popové“ album As Above, So Below výzvou: „Zjistěte, kdo jste.“
Ačkoliv s mixtape Birds a debutem The Return vydaným v roce 2019 u Ninja Tune jako jediná získala dvakrát australskou obdobu Mercury Prize a sesypaly se na ni další hudební ceny, čím dál víc podléhala frustraci z pozice mluvčí černošské populace, do které ji australský showbyznys natlačil. Sama přiznala, že touze být nahlas vyslyšena na scéně ovládané bělošskými umělci zpočátku podlehla, a vše tomu podřídila. Než v ní bouchly saze a ve skladbě Time’s Up showbyznys „zabíjející sny snílků“ nevybíravým slovníkem nařkla z praktik blackface. A když v roce 2019 její děkovnou řeč při přebírání ceny Aria, kterou vyhrála jako první černoška, z přímého přenosu vystřihli a nahradili reklamním spotem, rok na to při stejné příležitosti přišla s obviněním ze systémového rasismu a Austrálii nazvala zemí přehlížející černou barvu. „Nestačilo křičet, že pocházím ze Zambie, protože mě nikdo neposlouchal. Můj původ šel stranou. Stala jsem se Australankou,“ vysvětlila Sampa důvod, proč se přes obrovský zásek na australské hiphopové scéně rozhodla odjet do rodné země a vsadit na vlastní kulturní historii.
Možná si teď řeknete, že nevděk světem vládne a jestli to náhodou třicetiletá Sampa Tembo tak trochu nepřehání, což by bylo to nejjednodušší vysvětlení jejího chování. Jenomže tomu tak není a jsme už poněkolikáté svědky téhož samého osobního rozhodnutí pramenícího ze skutečnosti, že pokrytecký Západ dohání nedořešenost hlubokých rasových problémů. Naprosto přirozenou reakcí mnohých hudebníků z africké nebo latinskoamerické diaspory je pak přehodnocení dosavadní kariéry a volba mise „návrat domů“. Byť jste už jako Sampa na pořádném vrcholu a vaše skladby rotují v hitových televizních seriálech. Stát se šťastnější verzí sebe sama se pro ni – i s ohledem na původ – prý stalo ovšem daleko důležitější. Stejně tak výsledek: „Album nevzniklo v kontextu afrického umělce snažícího se v Austrálii zviditelnit a obhájit svou kulturu. Vytvořili ho Zambijci v Zambii, obklopení skoro samými Zambijci.“
Sampa Tembo není dítě ulice: na univerzitách v San Francisku a Melbourne vystudovala studiové inženýrství a její přestup do umělecké sféry tudíž nepostrádá logiku. Produkce nového alba se ujal zambijský gospelový zpěvák a raper Mag44, na jehož albech Sampa vyrůstala, navíc v domnění, že vyjma amatérů se v rodinném okruhu nevyskytuje žádný hudebník. K jejímu velkému překvapení jí však otec prozradil, že jeden ze strýců, George Kunda, patřil ke členům rané sestavy legendární zambijské kapely WITCH, průkopníkům a největším hvězdám žánru zamrock. Tím se vysvětlují titulky o návratu ke kořenům provázející mediální ohlas alba As Above, So Below, protože Sampa do něho několikrát zapustila připomínky zapomenutého lokálního výtrysku rockové psychedelie, a ve skladbě Can I Live s ní dokonce zpívá jediný přeživší člen AIDS a drogami zkosené skupiny Emmanuel „Jagar“ Chanda.
Sampa zamrock nevrací do hry jako jediná, s ohledem na věk jejích fanoušků může mít ale její hold veteránům možná daleko větší dopad, než když od roku 2010 začaly vycházet archivní nahrávky WITCH a zajímali se o ně pouze dobře informovaní posluchači a nadšenci. Dokumentární film We Intend To Cause Havoc (2019) sice dokládá, že dosáhli svého a Jagar s obnovenou kapelou vyrazil na úspěšné evropské turné, v Zambii nad západním třeštěním ale sotva zívli. „Zamrock jsem objevila až nedávno a s překvapením zjistila, že zatímco tu hudbu znají po celém světě, u nás jí nikdo nevěnuje pozornost,“ řekla Sampa a v úderné hip-popové skladbě Never Forget se zambijskými rapery a sestrou Mwanjé vydala oslavnou zprávu: „Kdo použil dobrý matroš a udělal z něj shit classic? A z toho shitu hudbu, jazyk, hnutí a africký brand? To jsme udělali my! Na to nikdy nezapomeň.“
Do videoklipu pak vložila prostřihy s hrdiny zamrocku a projev prvního prezidenta Kennetha Kaundy o tom, že není jiné cesty než socialistický pokrok. Chápeme, než se proměnil v autoritáře, myslel to se Zambií dobře. Jako jiní afričtí vládci hned po nabytí nezávislosti v roce 1964 postavil kulturní ideologii země na moci hudby: schválil třeba zákon o nutnosti hrát v rádiích výhradně zambijskou produkci. Těžil z vysoké ceny mědi, dodnes hlavního vývozního artiklu Zambie, financoval nahrávací studia a státní soubory. Země prosperovala, lidé se chtěli bavit, a taky, že se bavili.
