Elektronika s hip hopem představují pro Afriku požehnání i katastrofu. Šíří se kontinentem jako invenční horečka, umožňují držet Afričanům prst na tepu moderní doby a dokonce ještě rychleji přenášet zprávy, v druhém sledu ale dusí původní tradice, berou muzikantům práci a mladým povědomí o historii; tady se leccos hodně zaseklo a ne všechno se ještě někdy podaří vrátit. Pohled do narvaných klubů modlících se k dýdžejům dnes dělá z početných kapel nedostupný luxus a dotklo se to i slavných veteránských sestav, takže osmičlenní Santrofi z Ghany mají náš obdiv.
Navíc za plán připomenout sílu jednoho z nejmocnějších panafrických stylů všech dob: ghanského highlife; považovaného za první a jediný pořádný africký rockʼnʼroll. Vysokoobrátková taneční hudba z dosahu radarů nezmizela, ne že bychom si to jen mysleli, to je prostě fakt podtržený absencí hvězdného mezinárodního ghanského ambasadora, jakým byl třeba v Nigérii Fela Kuti, který se při „vynalézání“ afrobeatu mimochodem bez highlife neobešel. A propagandisticky na něj spoléhal a všemožně ho podporoval také první ghanský president Kwame Nkrumah, to abyste rozuměli, proč mu mladí kluci ze Santrofi věnovali skladbu Africa, otevřenou jeho proslovem o panafrikanismu.
Dechaři, kytaristé, bubeníci, zpěváci a fantastičtí koncertní showmani vedení baskytaristou Emmanuelem Oforim mohli oprášit repertoár ze zlaté éry highlife 60. let a opřít se o předešlé zkušenosti nabrané po boku Ebo Taylora nebo Pata Thomase. Přesto dali při restituci přednost vlastním skladbám, svěžejší, odpichovější, melodičtější a v textech aktuálnější verzi highlife, beroucí v potaz oblibu afrobeatu či funky a určenou prý hlavně ghanské mládeži. Santrofi je v ghanské mytologii barevný pták se čtyřmi křídly: kdo ho uloví, má smůlu, zatímco pokochat se pohledem přináší štěstí. Takže nechme Santrofi létat! Otázka líbí nelíbí se pak vůbec nenabízí, protože zkrátka líbí. A kdo kapelu viděl na Womexu nebo Womadu, tak ví, že i naživo.