Jakmile se loňského 8. prosince světem rozlétla zpráva, že Bob Dylan prodal práva ke katalogu svých více než šesti set písní koncernu Universal Music Publishing Group (UMPG), začala mela. Odborná i lidovější média showbyznysu se předháněla ve spekulacích i fundovaných tržních analýzách, co tento „vanilla deal“, v nezveřejněné, ale kvalifikovaným odhadem kvantifikované částce spíše se blížící sumě 400 milionů dolarů, ve svém důsledku znamená. A to jak pro samotného Dylana, potažmo jeho oddané posluchače, tak i pro nemilosrdný souboj tradičních hudebně-nakladatelských firem s dravými investory fondů soukromého kapitálu z Wall Street o podíl na nanejvýš lukrativním hudebním trhu, navíc zahlceném četnými streamingovými platformami.
Britský, řekněme, bulvární list The Daily Mail to viděl jednoznačně: „Stojí za tímto ‚zaprodáním se‘ v hodnotě 225 milionů liber chaotický milostný život Boba Dylana?“ Tak zněl titulek třístránkového článku z pera Alison Boshoff, zabývající se jednak Dylanovou ekonomickou situací v požehnaném věku 80 let (náklady na četné nemovitosti apod.), jednak evidentně pečlivě nastudovaným, dlouhým a dost indiskrétním probíráním seznamu Dylanových romantických úletů z minulosti, jež nezůstaly bez následků, k čemuž je nutno připočíst nároky a zajištění jeho zcela legitimních partnerek a potomků z několika manželství. A Dylanův klan je dost početný, věřte mi!
Ostatně, že na tom možná přece jenom asi něco bude, nám on sám možná napovídá řádkou textu písně V sobě mám víc poloh (viz překlad songu v tomto čísle UNI), kde říká: „…Ty vlčice stará, lakomá/své srdce ti vyjevím/Celé však ne/jen tu část plnou nenávisti…“
Americká odborná periodika se zaměřila spíše na onen showbiz. Ozvaly se hlasy, že možným důsledkem bude to, že v budoucnu uslyšíme více jeho písní v TV reklamách na kosmetiku, drahá auta a dámské intimní prádlo… Jak ale my „dylanistas“ dobře víme, to už tu také bylo a nijak moc to nevadilo. Vzpomeňme jeho (dokonce osobní!) účasti v TV reklamách na SUV Cadillac Escalade, erotické prádelko Victoria’s Secret či jeho co-brandovanou whiskey Heaven’s Door z Tennessee. Někdo ještě osvícenější zase predikoval, a zřejmě správně, jak je dnes již vidět, že transakce byla chytrým tahem jeho právníků v naprosto správný moment americké současné reality, kdy stávající socialistický prezident USA od ledna 2021 zamýšlí retroaktivně zavést daleko vyšší zdanění tzv. kapitálových výnosů.
Zlato na Klondiku
Málokdo se však v reakci na zprávu věnoval jinému velmi důležitému aspektu, a sice, jaká asi byla motivace UMPG zaplatit téměř půlmiliardu dolarů za práva k Dylanovu katalogu. Jednou výjimkou byl Tim Ingham, zakladatel a šéfredaktor odborného showbiz bulletinu Music Business Worldwide, který dokonce zfúzoval s časopisem Rolling Stone, kam píše svoji pravidelnou rubriku RS ProMusic Biz Features. Podle Inghama šéf firmy Universal Sir Lucian Grainge v interním e-mailu, zaslaném den po zveřejnění transakce zaměstnancům, napsal: „V jediném momentu jsme navždy transformovali odkaz a tradici naší firmy. Že jsme to byli my, není náhoda.“ (Pozn.: O Dylanův balík písňových práv se údajně vedla tvrdá konkurenční bitva.) „Když stavíte písničkáře na první místo, bezkonkurenčně zhodnotíte umění, které vytvářejí, a když historicky uchováváte jasnou a konzistentní žánrovou stopu a politiku, potom za vámi přijdou ti nejlepší z nejlepších.“
Ona výše řečená „historicky uchovávaná, jasná a konzistentní žánrová stopa a politika“ je pro insidery jasným signálem útoku proti novějším hudebně-nakladatelským společnostem – Hipgnosis Songs Fund, Primary Wave a dalším – které se v nedávné době pustily do uždibování z krajíce doposud tradičního vládce tohoto tržního segmentu. Zmíněné firmy totiž velmi rychle nakoupily nakladatelské katalogy hudebních práv kategorie Triple-A (AAA – „první liga“), tedy interpretů, jakými jsou Bob Marley, Stevie Nicks (Fleetwood Mac), Whitney Houston nebo Mark Ronson. K akvizici použily finanční zdroje institucionálních hedge-fondových investorů, aby tak mohly nabídnout víc peněz, než jsou ochotny nebo schopny zaplatit „chudší“ a tradiční hudebně-nakladatelské firmy, jakou je právě Universal.
