Album Silent Tears: The Last Yiddish Tango odkrývá hrůzy holocaustu a nepředstavitelné utrpení přeživších. Jejich životní příběhy a osobní vzpomínky v rytmu židovského tanga z 30. let zhudebnil soubor Payadora Tango Ensemble z Toronta a nazpívaly ho polské a kanadské zpěvačky.
Kdo si v UNI 4/2018 přečetl nebo teprve přečte o zrodu alba Yiddish Glory: The Lost Songs of World War II., nominovaného na Grammy, snáze pochopí pohnutky amerického producenta Dana Rosenberga a jeho manželky, profesorky torontské univerzity Anny Shternshis, neustále připomínat zločiny proti lidskosti páchané během holocaustu. Na pozadí probíhající války na Ukrajině získává jejich apelující úsilí navíc další rozměr, to když ruský agresor používá ty samé metody jako kdysi nacisté.
K myšlence na album přivedl producenta rozhovor s dr. Paulou Davidovou, sociální pracovnicí pečovatelského domu Baycrest Centre for Geriatric Care v Torontu. Před třiceti lety jeho klientelu tvořily převážně přeživší ženy z Polska, neschopné o svých strašných zážitcích mluvit. „Pro spoustu z nich se spouštěčem vzpomínek stala i výzva k rannímu sprchování, protože v koncentračních táborech to znamenalo přesun do plynových komor,“ uvedla dr. Davidová jeden z důvodů volby zcela odlišné formy terapie. Říká se, že když v mysli přeživších zakoření hrůzy, vymaže je pouze demence nebo smrt. Do té doby je čekají jen muka, proto na sezení poskytla doktorka ženám intimní prostor ke vzpomínání a aby jim pomohla vyrovnat se s traumaty, vyzvala je k psaní poezie. Z básní pak v roce 1995 sestavila sbírku The Collective Poems zachycující zážitky ze sexuálního násilí, pokusů Josefa Mengeleho, nucené sterilizace nebo krádeže jídla spoluvězňům pro své děti. Nakonec ženám vybrané básně předčítala.
Některé se staly podnětem k adaptování životního příběhu stále žijící Molly Applebaumové z Polska. Před jistou smrtí ji za války se sestřenicí zachránil farmář, ovšem za strašných okolností: dva roky strávily v truhle zakopané ve stodole, ve které se nemohly ani posadit, trpěly hladem a nevyhnuly se sexuálnímu zneužívání. Na rozdíl od zbytku rodiny ale přežily. Molly si vedla deník, který po přestěhování do Kanady v roce 2017 převedla do knihy Buried Words: The Diary of Molly.
Vznik Polské republiky v roce 1918 se kryl s narůstající popularitou tanga. Zatímco jinde v Evropě hudba původem z Argentiny naplňovala koncertní síně a salóny aristokracie, ve východní Evropě se pevně usadila v židovských komunitách, kde však od samého začátku získala odlišnější charakter. V Polsku z jednoduchého důvodu: mezi profesionálními hudebníky všech žánrů totiž převládali Židé, kteří do tanga zanesli svou kulturu, romské a slovanské vlivy a písně zpívali v jazyce jidiš. Šlágry židovských autorů neměly takřka konkurenci, a Varšava se tehdy stala světovým centrem židovského tanga. Vyznění textů se dramaticky změnilo s nástupem pogromů a holocaustu. Tango v ghettech a koncentračních táborech pak symbolizovalo hudbu odporu, vzdoru a útěchy.
