Dlouho na „slovenské a české“ scéně nevyšla tak přesvědčivá kolekce moderních cca šansonů s všelikými žánrovými přesahy, jako je druhé album zpěvačky, klavíristky, básnířky a skladatelky Skyvy. Kdo má rád takovou Szidi Tobias nebo třeba Sylvii Krobovou (což není v žádném případě příměr, jen nasměrování), nadchne se pravděpodobně i pro album Z exilu.
Místo sleeve-note napsala Skyva na obal CD úvahu-příběh (s dovolením překládám ze slovenštiny): „Kdy se to vlastně stalo? Kdy nás rozdělily hranice? Kdy jsem je překročila? A překročila jsem je vůbec? Protože čím dál tím víc mám pocit, že se mi to všechno jen zdálo. Že moje rodina a lidi, které jsem znala (…) jsou jen výplodem mojí fantazie. Že vlastně neexistuje žádné období ‚před exilem‘. (…) A vůbec, kdo rozhodne o vyhnanství? O tom, že někdo do něj patří? Kdy do něj člověk musí a kdy chce? Musí přitom vůbec překročit hranice?“ V titulní písni pak Skyva sugestivně zpívá: „Pro pár nerozvážných slov na Boží účet mě vyhnali na zem.“
Nelze autorce podsouvat politický podtext, protože verše jsou mnohem obecnější. Evokují pocit „vnitřního vyhnanství“ z jakýchkoliv myslitelných důvodů. Ovšem téma alba jistě mluví z duše třeba spoustě Slováků, kteří se v současnosti doma ocitli ve svého druhu „duchovním exilu“, trochu podobném tomu z dob totality, byť tak zle zatím samozřejmě není. Jenže ono je vlastně jedno, jak si posluchač texty vyloží. Zda si do něj dosadí vztahové roviny a nedorozumění s okolím, pocit odcizení daný vlastní jinakostí, odcizení svého současného a mladšího já (Piaty živel), cokoliv. Protože vlastností dobré písně i poezie je, že se do ní lze vcítit v nejrůznějších životních situacích. A z nejrůznějších důvodů. Což platí pro všechny skladby alba, jen volně spojené tématem exilů všech možných druhů.
Nadchne ale už feeling zpěvačky. A naprosto dotažená instrumentace, kdy ve správných místech zůstává průzračný klavír nebo se přidají smyčce nebo až rockový sound.