„Myslím, že jsme nejlepší skupina u4AD“. Jim Beattie
Skotská pětičlenná skupina SPIREA X, jež je vedle oduševnělé zpěvačky Heidi Berry nejnovějším objevem Ivo Watts-Russella, vydala konečně koncem října uplynulého roku své první album FIREBLADE SKIES. Výhradním autorem všech skladeb na této desce je vůdčí osobnost souboru Jim Beattie, který dříve hrával na kytaru v „neo-psychedelické“ skupině Primal Scream. Komerční tlak velké nahrávací společnosti Warner Brothers a naprostý nedostatek času byly pro Beattieho však natolik neúnosné, že v roce 1988 Primal Scream opustil. Ovšem ještě před tím, než zformoval svou novou skupinu Spirea X, prošel tento zvláštní člověk, napůl arogantně drzý, napůl lehce zranitelný, velmi těžkým životním obdobím, během něhož tiše směřoval k šílenství a k trvalému pobytu v psychiatrické léčebně: „Byl jsem duševně dočista v prdeli. Byla to devastace času i prostoru“, vzpomíná dnes Jim Beattie na období, kdy přestal chodit ven, nebyl schopen nastoupit do vlaku, v ústech cítil chuť černého inkoustu, a kdy byl zkrátka totálně paranoidní. Zážitky z této složité doby možná tak trochu vysvětlují jeho dnešní, mírně řečeno neskromné výroky.
Beattie skupinu Spirea X sestavil v Glasgowě v létě roku 1990. Záhy ji však opustil basista a kytarista, takže v kapele zůstali vedle Beattieho jen jeho přítelkyně, zpěvačka a kytaristka Judith Boyle abubeníkAndy Kerr. V této sestavě Spirea X nahrála u 4AD dvě kladně přijatá EP Chlorine Dream a Speed Reaction, jež svou úchvatnou kytarovou linkou může posluchače přivést až k mámivé závrati. Několik skladeb z těchto dvou projektů se objevuje i na LP Fireblade Skies. Spirea X představuje typický model dnešní „nezávislé“ kapely neorockové kytarové školy druhé poloviny 80. let. A to je hudba, kterou silně ovlivnila „zlatá“ 60. léta: Navzájem se proplétající, zvonivé kytary, jež jen velmi opatrně občas trochu přitvrdí, a jako by do sebe zahleděný, zastřený Beattieho hlas podpořený astrálním dívčím vokálem – to jsou nezaměnitelné znaky skupiny. Ne neprávem napsal Melody Maker, že „Judith zní, jako by byla Venuše a Jim zní, jako by byl ze Skotska“ – přesto však spolu vytvářejí krásnou vokální harmonii. Charakteristický zvuk ještě občas zpestřují melodické varhany (opět se nedá přeslechnout vliv 60. let) a folk-rockově znějící foukací harmonika (Signed D.C.). V podstatě všechny skladby na albu se vyznačují velmi uvolněnou a uklidňující atmosférou a výraznými, až hladivě melodickými popěvky. Zkrátka stávají se přímo učebnicovou ukázkou současného kytarově barvitého indie-popu. Kritička Melody Makeru S. M. Joy souboru vyčetla, že až příliš často „švitoří jako Byrds“ a že by v celkovém zvuku věčně „utopený“ Jimův hlas bylo vhodné poslouchat leda tak ve vaně při koupeli. Na druhou stranu všask zdůraznila jeho vzácnou schopnost napsat melodicky přitažlivou písničku, která si posluchače dokáže na první poslech podmanit. Ústřední motiv skladby Nothing Happened Yesterday je dokonce tak sladce vtíravý, že může až někomu lézt na nervy. Mimo Signed D. C., jež pojednává o“zpečetěné lásce“ a Speed Reaction, která popisuje paranoidní pocity v davu lidí, na albu nejvíce potěší skladby Smile, Sisters And Brothers a výjimečně přitvrzený Rollercoaster. Ovšem jak se zdá, tou nejzajímavější a nejvýraznější písničkou je instrumentálka Spirea 9, která připomíná „cestu beduínských velbloudů škobrtajících přes útesy a skály“. Fire And Light pro změnu koketuje s uctíváním Ďábla.
Spirea X se opravdu moc dobře poslouchá, nicméně přece jen bývá zvykem, že kapely hájící barvy společnosti 4AD se oproti uniformitě ostatních „nezávislých“ skupin odlišují nezaměnitelným a osobitým zvukem. U skupiny Spirea X, kterou dnes doplnil bubeník Jamie 0 ʼDonell a kytarista Thomas Mc Gurk, mi však tato originalita zatím poněkud schází, i když sám Beattie ji charakterizuje jako „nejpřístupnější kapelu nahrávající u 4AD“. Ave své ambiciózní přidrzlosti jde ještě dál: „Jsme jako valící se tank, který odstrkuje každého stranou. Vím, že to můžeme dělat. A jsme odhodláni to dělat, protože máme nejlepší písně, nejlepší aranžmá, nejlepší všechno…“ Melody Maker však debutové album kapely příliš neopěvoval. A to i přesto, že Beattie o sobě tvrdí, že je Bůh (to pro případ, že byste zapomněli jeho jméno) a že „na světě není nic takového jako Spirea X“. Skupině však nelze upřít jedno: Je velmi příjemné nechat se unášet po jejích kytarových vlnách až někam do dosud ještě nezkažených vod lndi(e)ckého oceánu, kde třeba uvidíme Jima Beattieho, jak kráčí suchou nohou po hladině a přitom „se usmívá jako psychopat, který se za minutu duševně zhroutí“.
Spirea X – Jen kulisa vhodná ke koupeli?
