Beefheart žije! Nejen stále zázračně nalézanými obrazy, kresbami či kdejakou nahrávkou prý sem tam objevenou v neexistujících doupatech po celých Státech, ale zjevil se pod aliasem Tijuana Hercules sice krátkým, ale hutným minialbem Evening Dressings. Jistě, kovaný znalec hudebního díla páně Van Vlieta by měl poznat, že z posmrtného prostoru sám Captain Beefheart těchhle sedm písní neposlal, ale určitě si po celou stopáž přeci jen jist nebude. Mno, zklidněme se, mystifikační konspirace à la Elvis neumřel, Země je placatá, všichni jsme ET opusťme, vraťme se zpátky na naši kulatou Zemi a pojďme ke kořenům. Šéf Tijuana Hercules John Vernon Forbes se narodil kdesi na jihu mississippské delty, v rané dospělosti se proti proudu řeky odchýlil nejprve do Atlanty, kde hrál hurá blues-noise-protopunk v kapelách Dirt nebo Phantom 309 (s Makem McNeillym, posléze bubeníkem The Jesus Lizard), aby se nakonec usadil v Chicagu a nahrál s klubovou legendou Mount Shasta tři desky u labelu SKiN Graft. Toliko ke kořenům a genezi zábavné divnosti Tijuana Hercules.
Jedeme do zapomnění s nadsázkou v patentovaném mix módu Johna Vernona Forbese (zpěv, kytary, klávesy/syntezátor, těremin, foukačka) hillbilly trance, hraničářského blues amerických padesátek, záměrně falešně šilhavých vsuvek spaghetti westernů i potrhlé psychedelie. Debut Tijuana Hercules z roku 2005 je živelný kříženec blues a punku se základní sestavou kapely (kytary, bicí, barytonsax), výtečná dvojka The Almanack of Bad Luck (2009) je pak navrch zaplněná víc než desítkou hostujících gospelových pěvkyň a trubačů. Evening Dressings je čistou syntézou předchozích dvou alb a zároveň jasnou esencí, jak vyrvat z blues srdce bez usmrcení a živě tepoucí ho třeba skrze těremin napojit na čertovsky šlapající Forbesův styl. Konspirační teorie nelze falzifikovat. Stejně tak Captaina Beefhearta. Z čehož plyne jediné: Tijuana Hercules není falzifikát ničeho. Je to zábavné a je to každopádně unikátní.