Tima Burgesse fanoušci spojují správně nejvíce s The Charlatans, britskou kytarovou stálicí, která tři dekády ovlivňuje nejen britské ostrovy. Jenže tenhle frontman s legendární ofinou má energie na rozdávání. Často hostuje na deskách jiných muzikantů (od Chemical Brothers po Freebass), prezentuje se jako rozhlasový DJ, spisovatel, vede label O Genesis a před pár týdny vydal už svou pátou sólovou desku I Love The New Sky. Na koncertě se neustále pokyvující zpěvák vždy působil výrazně pozitivně.
A tuto vlastnost jeho sólové desky reflektují lépe, než společné písničky The Charlatans. Nejinak tomu je i s letošní novinkou, jejíž základy přitom byly položeny v opuštěném kraji Norfolku. Písničky, které primárně vznikly na akustickou kytaru, poté prošly výraznou proměnou i díky najmutí řady zajímavých spolupracovníků. Burgess si znovu neodpustil přizvat ke spolupráci Daniela OʼSullivana, multiinstrumetalistu jeho oblíbených Grumbling Fur. Houslovými party řadu skladeb přiživil experimentální kytarista Peter Broderick a další velké penzum práce odvedl Thighpaulsandra, bývalý spolupracovník Coil, Spiritualized nebo Juliana Copea.
Právě podobně nakažlivému rukopisu písničkového všežravce Copea se novinka Tima Burgesse na mnoha místech blíží. Tam, kde Tim přeci jen příliš zabočí do popových vod, přichází přirovnání k prvním sólovým deskám Paula McCartneyho nebo popovým spádům Briana Ena. I Tim totiž ve výsledku písničky postavil výrazně na klavírních nebo dokonce elektronických linkách. Ty se ve The Warhol Me rozpijí do ambientního stavu beztíže, v Comme DʼHabitude zase tančí za doprovodu saxofonu v rytmu tanga. A sbory. Pokud dávají smysl, Tim jimi dokáže vyšperkovat nejen refrény většiny písniček. I Love The New Sky vznikla za velmi krátkou dobu a tento fakt se do dvanáctiskladbové kolekce podepsal více než pozitivně. Timovi se totiž podařilo písničky nepřeprodukovat a jistá studiová nedokonalost jim přidává na kráse.