Prostorovému zvuku jsem už tu prostor věnoval, ale zase mi to nedá. To téma mě prostě pohltilo. Což je ostatně přesně to, co má prostorový zvuk způsobovat. Minule jsem se zabýval spíše historií, která u domácího hifi sahá až ke quadro pokusům počátku sedmdesátých let. Během let prostorový zvuk vždy povystrčil růžky, chvilku vypadal jako nová cesta, aby se pak zase potichu vytratil a vyčkával pod neotřesitelnou nadvládou sterea. Nicméně v poslední době to vypadá, že už tu s námi zůstává. Ne, že by snad mohl stereo porazit; coby živočichové se dvěma ušima budeme asi vždycky hudbu a jiné zvukové podněty vnímat především levým a pravým kanálem. Nicméně to, že máme dvě uši, nám právě umožňuje zvukově vnímat celý prostor. Nejen „placatě“ slyšet, co je vlevo a co vpravo, ale i co je před námi, za námi, dokonce i nad námi! Už od dob quadra tu ale byly dva problémy: Příliš složitých a drahých technologií a malé množství vhodných nahrávek. V posledních letech tyto problémy ale ustupují. Kromě fyzických, čistě hudebních nosičů DVD-Audio, SACD a Blu-ray High Fidelity Pure Audio, které potěší hlavně zaryté fanoušky, začala spoustu desek (jak novinek, tak rozmíchaných klasických alb) v „prostorové variantě“ nabízet i většina streamovacích platforem. Ty už hojně používají i nezarytí fanoušci. Ideální je si takovou hudbu pouštět na zvukové sestavě domácího kina, ale například Dolby Atmos si lze pouštět i na dobrých, standardních stereo sluchátkách. To je zásadní obrat! Těch formátů je na mě trochu moc, lehce se v tom ztrácím, ale baví mě všechny. Takže jsem si pouštěl například Medeski Martin And Wood, N*E*R*D nebo Frippovo Exposure v DTS, Yazoo či Gainsbourgovu klasiku Histoire de Melody Nelson zase v Dolby Digital 5.1 Surround. V Dolby Atmos potom poslední Janelle Monáe, nově „zprostorované“ Avalon od Roxy Music nebo novinku Nicka Cavea & The Bad Seeds. Něco z nosičů, něco streamované ze vzduchu. Vše mi přinášelo nevšední zážitek.
Samozřejmě, když je deska slabá, tak ji žádné kejkle nezachrání. Ovšem když je naopak vynikající, s tímto bonusem prostorového vnímání může být ještě vynikajícnější! Vím, takové slovo je nesmysl. Ale to je trochu i to, slyšet dvěma ušima hudbu ve 3D – a přece to jde!