Ustad Noor Bakhsh: Nomádský improvizátor, který hračku povýšil na mistrovský nástroj

Foto Barka Fabiánová a Rachot

Pákistánský hudebník Ustad Noor Bakhsh neumí číst ani psát, ale koncertoval na tak prestižních zahraničních festivalech jako Le Guess Who, Roskilde i na pražském Respectu. Prvních pět dekád své dráhy si odpracoval jako doprovodný hráč zpěváků v Balučistánu, svém domovském regionu. Na mezinárodní pódia pronikl až nedávno, zásluhu na tom má pákistánský antropolog a zároveň jeho manažer, Daniyal Ahmed. Ten se do Prahy chystá znovu, s dalším objevem. 5. listopadu v klubu Punctum v Praze představí klarinetistu Jaffara Hussaina Randhawu. Více o něm v druhé části článku.

 

Bakhshův nástroj, benju, není navzdory názvu spřízněný s banjem. Má sice struny, ale tím podobnost končí. Nad ostatní hudební kuriozity vyniká divokým rodokmenem. Jeho dědečkem byl japonský vynález zvaný taishokoto, inspirovaný mechanikou psacího stroje, často považovaný za hračku. Ten získal nečekanou popularitu ve východní Africe a také v Balučistánu, který leží na rozhraní Pákistánu, Íránu, Afghánistánu, a na pobřeží Arabského moře. S východní Afrikou jej tedy spojují námořní cesty. Po kulturní stránce je Balučistán unikátní tavicí kotlík, v němž se prolíná hudba indického subkontinentu a Íránu, a díky moři také vlivy z Afriky a Arábie.

Benju je v principu citera, u níž lze aktivní délku struny, a tím i tónovou výšku měnit klávesami. Jedná se o podobný princip jako u švédské nyckelharpy, s tím rozdílem, že na nyckelharpu se hraje smyčcem a na benju se brnká. Daniyal Ahmed, dnes Bakhshův manažer, umělce „objevil“ na videu na internetu, a pak procestoval 1 000 km, až ho nakonec zcela náhodou našel u silnice, jak opravuje svoji nepojízdnou motorku.

Následující rozhovor s Bakhshem i jeho manažerem se rodil řadu měsíců. Prvním bodem bylo noční setkání po koncertě na loňském Womexu v A Coruña, poté série emailů, a nakonec osobní rozhovor po vystoupení na pražském Respect festivalu.

Na Západě získává Bakhshova hudba zasloužený respekt, ale jakou pozici má v pákistánském kontextu?

Ahmed: Ustad Noor Bakhsh je výjimečný ve dvou rovinách. Tou první je unikátní zvuk, který vyloudí z nástroje, druhou jeho úžasná muzikálnost. Ve zvuku hrají roli struny. Benju má obvykle 6 strun, s diferencovanými rolemi, jak je u indických nástrojů zvykem. 2 jsou melodické a 4 bordunové, ty vytvářejí statický doprovod. Melodické tvoří rozdílně laděnou dvojici jako u mandolíny. On jednu strunu zrušil, aby získal průraznější tón. Akustická varianta nástroje má podobně jako kytara rezonanční skříňku ze dřeva. Kdežto Bakhsh hraje na elektrické benju, to má konstrukci „solid body“, podobně jako Telecaster. Bakhsh používá důmyslný snímač, kytarový s jednou cívkou, namontoval jej na nástavec, který původně sloužil jako držadlo pily na dřevo. Snímač je připojený na zesilovač, na jehož výstupu je reproduktor z Toyoty. Bydlí ve vesnici, kde není elektřina, takže zesilovač napájí akumulátor a ten se nabíjí ze solárních panelů.

Druhým faktorem je tedy jeho talent?

Ahmed: On je úžasný improvizátor se širokým repertoárem. Vytváří nečekané kombinace, což souvisí s jeho minulostí, kdy žil jako kočovník. Cestoval na oslu se stády koz tam, kde prší a pastviny se zelenají, přitom potkával muzikanty z různých krajů a vstřebával jejich hudbu. Ta se hrála na odlišné nástroje a on ji přenesl na klávesy svého benju, což byla další inovace.

V Pákistánu je klíčovým žánrem súfijská hudba, v mnoha islámských zemích zakazovaná. K největším umělcům patří zpěvačka Abida Parveen či už nežijící Nusrat Fateh Ali Kahn. Čerpá z této tradice i Bakhsh?

Ahmed: My v Pákistánu súfi nevnímáme jako oddělený, izolovaný žánr. Patří k naší identitě. Ten termín používají cizinci. Spíš říkáme, že to je duchovní poezie. Vychází to z naší lidové hudby, včetně milostných písní ghazal. To je poetická forma, jako třeba haiku, ale samozřejmě v odlišném formátu.

Titul Ustad se užívá pro mistrovské hudebníky, jakým byl například Ali Akbar Khan, častý spoluhráč Raviho Shankara. Jsou nějaká pravidla určující, kdo má na ten titul právo?

Bakhsh: Ustadem se stanete, když získáte respekt ve vaší komunitě a lidé kolem vás tak začnou oslovovat. Ale jméno Ali Akbar Khan jsem nikdy neslyšel.

Daniyali, Ustad přiznal, že nezná Ali Akbara Khana, největšího indického hudebníka 20. století, což mě zaskočilo, jak to je možné?

Ahmed: To má logiku. On nemá CD přehrávač. Nemá ani mobil. Zná jen hudbu, kterou slyšel naživo, anebo z radia.

Takže nezná ani Raviho Shankara, Beatles, Jimiho Hendrixe?

Ahmed: Nezná.

Ale třeba Ashu Bhosley, nejslavnější bollywoodskou zpěvačku?

Ahmed: Tu zná. Té u nás neunikl nikdo. Zná i další bollywoodské hvězdy: Lata Mangeshkar.

Ustade, kolik vám je vlastně let?

Bakhsh: Nepamatuju se. Ale třeba vám pomůže tohle: když mě jako dítě rodiče posílali nakupovat, kilo cukru stálo dvě a půl rupie.

Ahmed: Takže Bakhshovi je o maličko míň než 80.

Kolik stojí cukr teď?

Bakhsh: 350 rupií.

A za kolik kilo cukru byste tehdy koupil benju, váš hudební nástroj?

Bakhsh: Tak za 50 kilo.

A kolik jste tehdy dal za ovci?

Bakhsh: 35 rupií.

Takže benju je mnohem dražší než ovce?

Bakhsh: Ano, mělo cenu 4 ovcí.

Měl jste jako muzikant nějaký sen, čeho dosáhnout?

Bakhsh: Naučit se všechny styly, které se dají zahrát na benju.

Teď, když úspěšně koncertujete na Západě, se váš sen splnil?

Bakhsh: Mám z toho velkou radost.

Za peníze, které jste si tak vydělal, jste nechal nainstalovat nádrž na pitnou vodu a postavit kuchyni a koupelnu pro svoji rodinu. Jak budete investovat další honoráře?

Bakhsh: Jeden z mých synů se bude ženit a bude potřebovat peníze. Taky si chci koupit auto.

Když se vaše děti žení, jsou svatby předem domluvené jako v minulosti, anebo se berou z lásky?

Bakhsh: Záleží jak kdy. Třeba já měl nevěstu, kterou mi vybral zpěvák Sabzal Sami, abych s ním mohl zůstat ve městě a nemusel zpátky do vesnice. Pak jsem ho třicet let doprovázel, takže to dávalo smysl. Když manželka zemřela, oženil jsem se podruhé, a to bylo z lásky. Ale aranžované sňatky jsou dodnes běžné.

Kolik máte dětí?

Bakhsh: Tři děti s první manželkou, devět dětí s druhou, a osm vnoučat, dva ze synů zahynuli jako děti, utopili se v rozvodněné řece.

Když se před necelým stoletím v Evropě ptali Mahatma Gándhího, otce indické nezávislosti, jaký dojem na něj udělala západní kultura, odpověděl ironicky a skepticky. Jaký dojem máte vy?

Bakhsh:

Pákistánský hudebník Ustad Noor . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář