Zatímco kočka má prý rovnou devět životů, britští The Cure, založení Robertem Smithem už v roce 1976, mají (zatím) tři. V tom prvním (debut Three Imaginary Boys, potažmo Boys Don’t Cry) jedou na vlně chytlavého post punku, v tom druhém (daném alby Seventeen Seconds, Faith a Pornography) plují v těžkých, melancholických vodách mezi bójkami dark wave, new romantic a gothic rocku – a v tom třetím, jasně nejdelším, otevřeném albem The Top (1984), sázejí na „alternativní mainstream“, vlastně klasické písničkářství, ozvláštněné Smithovým „divadelním“, naříkavě prosebným hlasovým projevem.
Zkraťme to: vrcholným počinem The Cure je album Pornography z dvaaosmdesátého roku. Počínaje rozmázlou fotografií na obalu, kde hlavy trojice muzikantů jakoby hoří, mění se v žluto-rudé plameny. Přes brutálně intenzivní, vyloženě hypnotickou atmosféru, která zvláštně koresponduje s dobou, s globální úzkostí z jaderné apokalypsy, z plánů na hvězdné války v reálu, z konzervativního přiškrcování levice, kreativity, imaginace. A konče texty: surreálně laděnými introspekcemi, hledáním ztraceného druhého, tápáním v hlubinách vlastní existence, svírané a drcené krutým steskem – pocitem, že všecko už bylo, že život i smysl jsou dávno pryč, že nezbývá než trpně a marně „klouzat po okně / jako čerstvě rozmáznutá moucha“; ostatně k francouzskému existencialismu odkazují Smith & spol. hned jedním ze svých prvních songů Killing an Arab, který je vlastně digestem z Camusovy slavné novely Cizinec (1942).
A pak ten název a jméno: pornografie plus léčba. Surově rozcapené maso, kterým je vidět až na kost. A očistná kúra s úběžníkem v pekle, v pomalé a bolestné sebezáhubě. Takže nejen existencialismus, ale taky čistokrevná dekadence, obohacená trochou mystiky. Tahle stylizace, prorůstající docela silně do života, znamenala pro členy kapely jistě nápor. Zřejmě proto přeřadili z pesimismu na mírně optimistickou notu. Třeba hvězdné album Wish (1992) s hitem V pátek jsem zamilovaný: proti drtivým Siamským dvojčatům nebo Loutce je tohle vyloženě neškodná procházka růžovým sadem, kterým se line vitalita, nadšení, chuť na příští den. The Cure se prostě vyvíjejí, proměňují, přesouvají důrazy. Lamentovat nad tím? Kdepak. Kluci přece nebrečí.
