Pokud bereme ZUBY NEHTY jako přímého následovníka předchůdců Dybbuk a Plyn, dojdeme k jen stěží uvěřitelnému faktu, že jsou (s mírnými přestávkami) součástí domácí scény už více než čtyřicet let. Během loňského, pro muzikanty tolik osudového roku, trochu proměnili sestavu, ale hlavně nahráli další album s výmluvným názvem Srdce ven.
Mix postpunkové syrovosti, rozverného kabaretu, alternativní nechuti k tradičním rockovým klišé, hravosti i folkové upřímnosti zní přinejmenším pro příznivce více než povědomě, ale zároveň při zachování všeho, čím kapela vždy bodovala, i neobyčejně mladistvě, stále nadšeně a radostně. V dnešním světě, do jisté míry se přesouvajícím do virtuálního prostoru, jejich písně spolehlivě vracejí do reality, která vůbec nemusí být jen šedá a bezvýchodná, a nabízejí tolik potřebnou naději. Nesnaží se dohánět mladou hudební generaci, ale zároveň se nespokojují jen s přežíváním na úkor vlastní minulosti, a nabízejí docela zajímavou zprávu o současnosti, podpořenou letitými zkušenostmi. Jak už je u nich obvyklé, skoro všichni se na albu autorsky otiskli, všichni na něm zpívají a všichni také odpovídali.
Kolik jste loni stihli odehrát koncertů?
Honza Maxa: Celkem pět. Tři na jaře před lockdownem a dva v září, než to zase všechno zhaslo.
Marka Míková: Ale stály za to, ne? Alespoň je člověk jen tak nezapomene. V únoru jsme hráli v Café v lese na narozeninové oslavě, pak v maličkém klubu Varšava s Marvinem za bicími, a v Brně na 30. výročí existence našich milých vydavatelů Indies, kde bubnoval Honzův syn Oskar. V září zase s Marvinem v Kaštanu, spolu s Vobezdud a venku, a den nato byl Maťův Zelený tulipán s Janou Kaplanovou… a to už se schylovalo k tvrdému lockdownu.
Některé kapely pak ani nezkoušely, co vy? Dali jste si úplnou pauzu?
Honza: Rok 2020 jsme pojali jako intenzivní přípravu na nahrávání desky. O to intenzivnější, že během ní došlo k výměně bubeníků. A poté nahrávání a míchání desky, příprava a realizace kampaně na Hithitu, prostě jsme se i bez koncertů nenudili.
Marka: Taky jsme jeli na výlet do Českého středohoří – vylezli jsme na Holý vrch a požírali jablíčka z prastaré divoké jablůňky. A natočili jsme pro Hithit malý klipík. Ostatně bylo závratné, že jsme od našich fanoušků získali podporu. A dokonce více, než jsme žádali.
Nahrávat jste měli původně už loni na jaře, ale nakonec jste se do studia dostali až na podzim. Odrazilo se to nějak do podoby toho alba nebo skladeb samotných?
Honza: Ano, odrazilo se to dost významně. Kdybychom nahrávali v původně plánovaném únorovém termínu, byla by s námi ve studiu Hanka Řepová a na albu by byly její dvě písničky. Takhle je na albu místo Hanky Jana a Marvin, přibyla veselá píseň Vývar a Janin libý zpěv a úžasná trubka.
Alice Flesarová: Navíc bylo pozitivní, že jsme posunem získali dvě skvělá letní hudební soustředění, na kterých se podoby písní mohly ještě lépe usadit. Samozřejmě i vzhledem ke změně za bubny.
Marka: Mně to zas připadá všechno tak dávno, jako by to bylo v jiném životě. Snad se všechno vrátí, až začneme hrát živě…
Chápu to správně tak, že máte teď dva alternující bubeníky?
Honza: Jana Kaplanová je novou bubenicí, ale vzhledem k tomu, že bydlí daleko od Prahy a má i jiné povinnosti, držíme v záloze Marvina, kdyby někdy nemohla. S oběma se nám hraje skvěle.
Oslovit po odchodu Hanky Řepové dva staronové členy byl jasný nápad už od začátku?
Honza: V lednu 2020 jsme se ocitli ve složité situaci, když Hanka znenadání odmítla hrát a my měli na únor domluvené tři koncerty. Marvin měl čas a chuť pomoct se dvěma z nich, na třetí jsme ukecali mého syna Oskara. Když se s námi Hanka v květnu rozešla definitivně, začali jsme řešit, s kým zkoušet a nahrát desku. Marvin z osobních důvodů držel hodně přísný lockdownový režim, takže bylo jasné, že s ním půjde těžko udělat desku celou. Marka a Pavla s Janou pracovaly i na jiném projektu, takže se zrodil nápad oslovit ji. Rodilo se to postupně.
Kateřina Jirčíková: Ale od začátku bylo jasné, že stojíme jak o Janu, tak o Marvina. Oba s námi nahráli po jednom albu, odehráli kvanta koncertů a oba jsou skvělí. Radost, že to vyšlo, je velká.
