Z přízemí: Ctib

Vykročit ze zajetých kolejí je v hudbě něco, co se nejen cení, ale je to i jasným důkazem invence neboli faktu, že dotyčný má stále co říct. Přesto si mnozí, obzvlášť s postupujícím věkem na svých dobytých kótách spíš lebedí, a jen bez riskování upevňují své pozice. Ctib je v tom spíš výjimkou.
Na punkové scéně je totiž už zhruba třicet let stejným pojmem jako jeho souputník Martin Valášek, spojený snad se vším podstatným, co se v tomto žánru událo ve valašsko-rožnovském regionu; oba pak mají i kredit dnes už bez přehánění legendárního rožnovského klubu Vrah, a dnes jsou k nalezení v zajímavém kulturním prostoru Vrátnice v Rožnově pod Radhoštěm, který mnohem multižánrověji na jeho historii navazuje. „Tvorba a koncerty. Hrozně mě baví skládat muziku, pro mě to má vždycky takový objevitelský nádech, sedět nad zvuky a hledat podobu, ve které bude nějaký nápad fungovat,“ odpovídá Ctib na dotaz, co ho pohání vpřed. „No a to, že píšu texty, mě nutí nejenom pořád znova a znova věci promýšlet, ale taky to přemýšlení formulovat. A koncert, když se povede, umí mít bez nadsázky léčivé účinky.“