Sousloví „brněnská alternativní scéna“ bývalo svého času pojmem. Chvíli to vypadalo, že legendy jako Dunaj, Bittová & Fajt či Ještě jsme se nedohodli a později generace, která je následovala po roce 2000 – Květy, Budoár staré dámy a další – budou jako nástupce mít spíš nápadité písničkářky a uhlazené či zasněné indie rockové party, ale nakonec se stal opak pravdou. Aktuální Brno má totiž experimentujících, divoce nespoutaných a po mainstreamových úspěších netoužících part mnohem více než lokální hudební scény kdekoli jinde.
Čtveřice MMNK alias Můry mají nárok na kremaci, která se poprvé samostatně objevila na pódiu v půlce roku 2020, má navíc výhodu naprosté žánrové všežravosti. V jejich hudbě se totiž od počátku mísí „posthardcore, prog rock, math rock, art rock, noise, pop, jazzové breaky, drzý, sebejistý floutkovský vokální projev a kinky rap“. Není tak divu, že své úplně první vystoupení odehráli jako hosté Helmutovy stříkačky, ale při dalších koncertech spolu s nimi stage sdíleli natolik stylově odlišní interpreti, jako jsou norský „folklorní skřítek“ Sturle Dagsland, alter-rapová dvojka P/\ST, weird electro Hihihahaholky, post-punkeři Chora Sfakion, dechoví Tygroo nebo emo-hardcoroví Rutka Laskier.
Sami své tvorbě říkají „white trash“, a recenze jejich koncertů se nesou na vlně až nekritických chvalozpěvů. „České texty, surová rytmika a ostré riffy by se daly zastřešit pod progressive pop punk a cíleně míří za všemi fanoušky divné hudby a ujetostí,“ praví se pak v oficiálním promotextu.
„Tohle tady ještě nebylo, chytré jak hudebně, tak textově, navíc živelná šílenost, vtip, nebraní se vážně, což dnes zoufale chybí,“ referovala Veronika Miksová ve Full Moonu. Zpěvák Honza Čuma, bubeník Daniel Vladík, kytarista Honza Smutný a basista Marek Frait – všichni už předtím někde hráli, všichni se léta více či méně znali, a dohromady to celé do sebe zapadlo. Debutový singl Cizinec se objevil v září 2020, v listopadu 2021 si kapela zahrála na showcase festivalu v Makedonii, trochu více se ale o kapele začalo mluvit s až třetí vydanou skladbou Město.
V duchu předchozích prohlášení se objevil na YouTube kanálu rozhovor s kapelou, ve kterém se namísto tvorby řeší masturbace, hovoří se o rozpadu a redaktor smutně konstatuje, že to plánované „nejlepší country album na světě“ už asi nevyjde. Zmíněný singl, v lednu 2022 doprovozený bizarním klipem, ovšem naopak předznamenal albový debut, který pod značně mystifikačním názvem Uměnení 2: Ohnivá pomsta vyšel o měsíc později – kde jinde než u Kabinet Records, dalšího sjednocujícího středobodu současných moravských tvůrců. „Kombinace progresivního punku s nezbedným darebáctvím a texty nasáklé cynismem, černým humorem a melancholickým oplakáváním sama sebe, navozuje atmosféru multiverzu MMNK, ve kterém uměnelci zaujímají role svých altereg. Floutkovství v textech se projevuje i četností vulgarismů, parafrází a přejatých cizích výrazů. Eklekticismus výše zmiňovaného hudebního uskupení má kořeny v literatuře beatniků, Power Rangers, Galactic Football, Pár Pařmenů a v neposlední řadě v Posledním pokušení,“ drze neznalého posluchače omotává nití zmatenosti text vydavatele. Kapela nahrávání pojala jako diy proces – svou první desku připravovala zčásti v nezávislém studiu DeNihilo u Tomáše Suchánka a zčásti ve studiu Veselka, o master se pak postarali renomovaný Amak Golden a Vojtěch Hájek.
Celkem ochotně na hravé pojetí přistoupili i příjemci: „MMNK může být pro někoho trestem, pro jiného velice svěžím oživením stagnující domácí scény. Tihle čtyři nemají žádné zábrany a nic pro ně není příliš ujeté. Mnohé naznačuje přebal nahrávky, pojatý jako upoutávka na filmový brak s roboty a Fantomasem, ale samotná hudba není žádný vtip,“ napsal v recenzi Ondřej Hricko v Musicserveru. „Kdo je ochoten sáhnout po přebalu, jenž zdobí tenhle béčkový biják, pak se mixem provokace, bezbřehé troufalosti, ale i autorské originality bude skvěle bavit.“
Ihned po vydání se MMNK vrhli do čilého koncertování – Praha, Bratislava, Plzeň, Znojmo… Na počátku léta předskakují belgickým Shht v Meetfactory a pak už následují jeden za druhým festivaly: Všudybud v České Lípě, Boskovice, Mersey Gathering v Brně, OakFest u Olomouce, Živá vila v Prachaticích… a objíždění klubů pak pokračovalo i loni. Letos si dali MMNK skoro půlroční koncertní pauzu – a výsledkem je nový, značně překvapivý singl Stejně bys nevěděl, jaký to bylo. Eklektická čtveřice za spolupráce s Ivem Sedláčkem z dua P/\ST tu totiž značně mění dosavadní divoké a absurdní směřování i fascinaci chaosem. Novinka poklidně tepe, je elektroničtější a předznamenává prý směr, kterým by se kapela chtěla ubírat, a naznačuje, jaké prý nejspíš bude i druhé album. „Je tam méně surrealismu než dříve. Dejme tomu, že je to více realita. Text reflektuje nějaké mentální a psychické problémy, které má asi většina mladých a které se nám taky nevyhnuly,“ prozradil Markovi Reinohovi v Headlineru zpěvák Honza Čuma. „Takže je to takové povzdechnutí si nad tím, jak je život strašnej, ale s tím, že kdybychom tady nebyli, tak si na to vlastně ani nemůžeme stěžovat.“ Zdá se tak, že série neustálých překvapení, na kterých jsou MMNK od počátku postavení, ještě zdaleka neskončila.