Z přízemí: Mr. Pink and The Bad Thoughts

Jestli mi na současné scéně něco hodně chybí, tak je to více syrovosti, neodhadnutelnosti a chuti zkoušet to i proti srsti; mnozí jsou fajn, tvoří zajímavou a sympatickou hudbu, ale až příliš je patrné, jak jdou posluchačům naproti, jak se doslova bojí vystoupit ze zajetých kolejí. Občas je až legrační, co za už tisíckrát vyzkoušené a ověřené postupy někteří ještě stále označují za „experiment“. S obecným zvyšováním instrumentálních schopností zkrátka dnes častěji než invenci potkáte skvělé muzikanty, kteří hrají naprosto tuctovou a tisíckrát slyšenou hudbu. Profesionální a chladnou. Když pak přijde někdo, kdo ani v nejmenším nezapírá své vzory, ale zároveň je nekopíruje a snaží se do toho dostat svého vlastního ducha i za cenu třeba nedokonalosti, je to docela osvěžující. A trio Mr. Pink and The Bad Thoughts je přesně ten případ.
„Když tři různí lidé dělají hudbu, lze ji popsat jako něco mezi temným folkem a gotickým country. Písničky jsou skutečné příběhy ze života, podpořené temnými syntezátory a hlubokými tóny basy, novou dámou za bicími i bicím automatem, neúspěšně odlehčené westernovou kytarou. A pro ještě intenzivnější zážitek cítíte jemné ženské vokály. Média nás popisují např. jako ‚dostavník, který nikdy nedojel‘,“ napsali si sami o sobě – a výstižnější už to být nemůže.
Václav Dobeš, kytarista a ústřední postava (najdeme ho mimochodem i v sestavě Thee Lazy Eyes, a býval i členem svého času docela nadějných a docela úspěšných The Maggie’s Marshmallows), je typický urputný jedinec, opakovaně jdoucí hlavou proti zdi. Není divu, že ještě relativně nedávno nalezneme na nahrávkách, fotkách a videích úplně jiné členy, než je dvojice Michaela Lejsková a Petra Vilímková, které s ním tvoří kapelu dnes. Najít ty správné, nadšené a spolehlivé spoluhráče prý totiž vždy byl problém. „Opustila mě moje dlouholetá přítelkyně, z jedný kapely mě vyhodili a druhá se mi rozpadla. Byl jsem hodně smutnej. V tu dobu jsem nejvíc miloval Townese Van Zandta, dokonce jsem si na ruku nechal vytetovat jeho ksicht a říkal jsem si, že budu jako on, budu hrát na kytaru a na banjo, a budu tadyten smutnej týpek, co píše písničky,“ popisuje Václav, jak to zhruba před pěti lety celé začalo. Nejprve opravdu začal hrát sólově, ale postupně se obklopil kapelou a sestavou prošli Johanka, Honza, Petr, David…
„Celej život mi všichni, i mý nejbližší, řikali, že neumím zpívat a ať to hlavně nikdy nedělám…“ vzpomíná Mr. Pink. Václavův pseudonym netřeba vysvětlovat komukoli, kdo viděl Tarantinovy Reservoir Dogs čili u nás překřtěný film Gauneři. „Za celej ten nápad ale může Lera Lynn ze seriálu True Detective. Všem doporučuju minimálně těch pár scén, kde hraje v takovym zaplivanym klubu. Tam se schází ten dobrej a ten špatňák. Ta holka tam hraje dva akordy, jako by to moc neuměla, do toho hraje drum-machina, a ona skoro brečí a je na ní vidět všechna ta bolest. To byla ta chvíle, kdy jsem si řek, že tohle vlastně můžu dokázat taky.  I sám, a může to bejt dobrý.“