Z přízemí: Plum Dumplings 

Není tajemstvím, že dnešní mladí interpreti mají nezměrně lepší možnosti v prezentaci, zviditelnění a alespoň lokálním proslavení. Spolu s tím ale narůstá množina těch, kteří se objevili, zazářili a po relativně krátké době zase zmizeli. O to cennější se jeví všichni ti vytrvalí, kteří se drží tradičního hraní po klubech, postupně rostou a hudba u nich není výtah k popularitě a byznysovému zhodnocení času a investic, ale koncentrovaná radost. Z koncertů, ze scházení se a komunikace s ostatními, z každého posluchače, z objevování nového. Brněnští Plum Dumplings, kteří se pohybují na klubové scéně od úsměvných školních prvopočátků skoro dvacet let, k takovým rozhodně patří.
Začínali jako mnozí jiní, ovlivnění tvorbou Sonic Youth a Radiohead, ale poměrně brzy si začali razit i svoji cestu, na které jim zpočátku značně pomáhal zpěv ve francouzštině. Prvotní období následně zachytilo debutové album L’épitaphe des papillons, nahrané Ondřejem Ježkem, které vyšlo v květnu 2014 na severočeské značce Červený kůň. Pak ale kapela zredukovala sestavu a změnila směr. „Tehdy se nějak rodila myšlenka dělat texty v češtině, což pro kapelu byla zásadní změna, kluci začali mít mnohem větší přehled o tom, jaká témata k jejich hudbě připojuju,“ vzpomíná zpěvačka a klávesistka Adéla Polka. „Češtinu jsme si poprvé vyzkoušeli na desce coverů pro Kittchena, kam jsme dodali Sestru.“ Sestavu od té doby kromě ní tvoří i bubeník Michal Cifka, a Tomášové Neoral a Vykydal, kteří si mezi sebou střídají kytaru a basu. A jestliže se na začátku mluvilo o „punkové syrovosti míchané s šansonovou noblesou“, s češtinou tuhle nálepku pozbyli. „Naše hudba byla dřív dost valivá, punk/stoner rocková řekl bych, což tu šansonovost posouvalo jinam, a to se nám líbilo. Teď už jsme hudebně dost jinde, výrazně víc rozkročení a pestřejší,“ shrnuje proměnu Michal. Vše se pak projevilo naplno na druhém albu Jiný místo na počátku roku 2020. Produkoval ho Tomáš Neuwerth, najdeme tu i text básníka Martina Reinera, a přibyly i literární vlivy. Úvodní skladbu například Adéla napsala pod vlivem knihy Rybí krev Jiřího Hájíčka. „Knižní inspirace si vybírám na základě toho, že mě to konkrétní dílo zasáhne a mám chuť sdílet něco z toho příběhu. Vnímám to i jako službu literatuře,“ přiznává Adéla.
„Adéla Polka zpívá sytým, prokrveným hlasem, s obrovskou emocionalitou a dokonalou výslovností; v nižší poloze evokuje výrazovou sílu narativního charakteru, jíž oplývá např. Patti Smith, ve vyšších, vypjatějších patrech se ze zpěvačky dere PJ Harvey,“ pochvaloval si v recenzi pro magazín Jazzport Jan Hocek. „Po instrumentální stránce převažují výrazné melodické motivy, riffy, zdvojené kytarové ataky, mnohdy tvořící až hlukovou stěnu; kapela pracuje s dynamikou, výrazovými i rytmickými proměnami, dokáže vytvořit hutné napětí směrem ven a pnutí uvnitř, vše téměř hmatatelné. Každá skladba je zásobníkem plným existenciálních nábojů…