Dojděte si do lesa nasbírat houbičky, představte si ten nejulítlejší hudební bizár, na jaký si vzpomenete, a vůbec se u toho neupejpejte. Přidejte zpěv ve féničtině, což je jak známo hodně dlouho mrtvý jazyk, a pusťte se do kruhového katalánského lidového tance sardana. Samozřejmě v převleku za krávu v holínkách z filmu Přísně tajné, jak se doporučuje, ale vystačíte si i s růžovými kombinézami, jen si na čepice nezapomeňte přidat větvičky olivovníku. Že u vás houbičky nerostou? Nevadí, poslouchejte Papa Dupau a Spazzfrica Ehda aka ZA! za doprovodu dechařů MegaCobla a vokálního dua Tarta Relena a můžete je klidně vynechat. Tanec vás popadne i tak, tedy pokud za něj lze považovat zoufalé tlučení hlavou do zdi. Až tak? Ano. V případě, že vás někdo požádá o rozklíčování téhle psycho-futuristické „vize středomořské hudby“, dalece přesahující vaši nejbujnější fantazii, je snadnější se totiž vyjádřit nonverbálně. Alespoň na nic nezapomenete. Multiinstrumentální ZA! se na barcelonské undergroundové scéně pohybují dlouho. Prosluli extrémním nerespektováním jakýchkoliv hranic a pravidel. Doma jsou v rocku, punku, dadaismu, psychedelii a teď i v heavy metalu a krautrocku. Zkrátka sahají po všem, co je pro ruce, a protože zpěvačky dokážou do své postmoderní polyfonie a lidového repertoáru také zatáhnout kdejaký experiment, včetně důrazu na zapomenuté jazyky, divoké koncerty se ZA! si užívají a féničtina jim nedělá žádný problém. K tanci sardana patří početné dechové ansámbly cobla, tenhle je zredukován na čtveřici, hrají ale „mega“ šíleně a přejít s ječícími zpěvačkami v absolutně ďábelské skladbě La Gnaoua de Yishma Qala k marocké gnawa dokážou s radostí. Později, s grácií freejazzmanů, k fandangu, flamenkové bulerii nebo kopanitse. Albová verze bulharského tance La Kopanitza d’Aruj Yamim s „hlubokým a rozsáhlým“ textem – and you are in peace, also I am in peace – má blíž k čirému chaosu švédských Goat než k Balkánu, z rozdivočelosti jí to ale neubírá. Neobehratelné album.