Román amerického indiánského autora Ten, který obelstil Vránu může vzbudit zájem těch, kdo se zajímají o indiánskou romantiku, v českých stepích a hájích tak rozšířený. Byla by ale škoda, kdyby se čtenáři omezili jen na to. Ten, který obelstil Vránu je kniha, která nabízí mnohem víc. Především je to čtivý, vypravěčsky bohatý text, jenž se sice odehrává v indiánském prostředí, ale nabízí zcela univerzální příběh. Jeho hlavním hrdinou je indiánský mladík, který teprve musí potvrdit své kvality. Jde tedy o Bildungsroman – s paralelními příběhy těch, jimž se to nepodařilo. V podstatě se jedná o příběh o etice, o tom, jak ji naplnit, a o tom, co se stane, když jsou etické zákazy porušeny. Jeden z mladíkových přátel se zachová neeticky a užaslý čtenář pak sleduje spirálu dějů, kterou jeho čin rozvíří.
James Welch (1940–2003) vypadá na fotografiích jako typický ostýchavý intelektuál západoevropského střihu. Kromě introvertního úsměvu ho zdobí brýle a na jedné z nejdostupnějších fotografií i jakési vyznamenání. Celý dojem je trochu absurdní a s Indiány z dobrodružných knih a filmů nemá zdánlivě skoro nic společného. Welch totiž pomáhal naplnit to, o čem píše amerikanista Miroslav Černý v zasvěceném doslovu – že dnešní Indián se vzhledem ke zpřetrhaným kořenům dozví něco o vlastní kultuře nejspíš v knihovně.
James Welch sice vyrůstal v indiánské rezervaci v Montaně a pochází z kmenů s barvitými názvy Černonožci/Blackfeet a Gros Ventre/Aʼaninin, vystudoval ovšem svobodná umění na univerzitě. A na radu svého básnického mentora, básníka Roberta Huga, začal psát o tom, co znal nejlépe. Tedy příběhy z indiánského prostředí. Po básnických začátcích se proslavil svými romány, zejména tím třetím, což je právě Ten, kdo obelstil Vránu.
Černonožci se v něm v druhé půli devatenáctého století ještě volně pohybují po pláních Montany, vědí ale, že jejich věk se chýlí ke konci. Welch zachycuje bez patosu jejich soupeření se stále silnějšími bělochy – pojmenovávanými v příběhu bez skrupulí a melodramatu „uchvatitelé“. Černonožci s nimi zároveň obchodují, protože už potřebují bělošské zbraně a další zboží. A kromě rozpínavosti uchvatitelů je decimují neštovice, které přišly s nimi. Welch rozvíjí osudovou notu soumraku jedné původní kultury s důrazem na indiánskou racionalitu, pro někoho možná překvapivou. Jeho postavy chápou naprosto přesně, co se děje. Liší se jen v názoru, jak se k uchvatitelům postavit. Jsou tu náčelníci ochotnější ke kompromisu (kteří na svou smířlivost doplácejí), jsou tu ti, kteří chtějí s uchvatiteli válčit, což nikam nevede.
