Na začátku našeho nového příběhu seděl doktor Adrien Proust na Charcotově přednášce v nemocnici Salpêtrière v Paříži. Onen zmíněný přednášející, plným jménem Jean-Martin Charcot, tam v letech 1872 až 1888 působil jako neurolog a také tam přednášel. Nakonec z oněch přednášek vznikl celý rozsáhlý soubor, který byl publikován pod názvem Přednášky o nemocech nervové soustavy. A protože již tehdy byla Evropa dostatečně malá na to, aby se na ony přednášky mohly vydat různé budoucí lékařské kapacity, tak se tam také objevil muž u nás dobře známý – Sigmund Freud, rodák z moravského Příbora.
Ten roku 1885 strávil roční stipendijní pobyt právě na této klinice, neb se tam Charcot zabýval hypnózou a používal ji rovněž i při svých přednáškách. A právě to dalo podnět k připomenutí oněch dvou jmen: Proust a Freud. Ale pozor! Asi těžko můžeme podezírat pana profesora Prousta z toho, že chodil na Charcotovy přednášky kvůli tomu, aby lépe porozuměl svému synovi Marcelovi, jehož chování se vyznačovalo celou škálou psychotických reakcí na svět kolem sebe. Ale na druhé straně je to také jediné spojení, které mezi zmíněnými pány existuje: ani Adrien Proust či jeho syn Marcel se nikdy s Freudem vědomě nesetkali. To je jen literární fikce našeho dnešního autora – pana Tadié.
Genetika jednoho sňatku
A přesto ono prolnutí jmen „Proust a Freud“ do jednoho příběhu docela dobře do sebe zapadá. Ale vraťme se ještě k doktorovi Proustovi. K čemu by asi on mohl dojít? Začněme tím, co by musel pan doktor určitě vědět, když si toho i Tadié povšiml, a sice že Freudův popis homosexuality pasuje na jeho slavného syna Marcela. Bylo by tedy podivné, kdyby si toho otec a lékař nevšiml již v dobách synova dětství či mládí. Ostatně někteří znalci tvrdí, že právě dílem mladého Prousta vlastně začíná žánr, který můžeme nazvat „dějiny jedné mentality“.
Jde tedy rozhodně o obor literatury, kde se neopomíjí význam spojení milostného, sexuálního a literárního života. Navíc, když k tomu ještě přidáme Proustovu rodovou konstelaci. Představme si, že jsme ve druhé polovině 19. století v rodině židovských finančníků a vesnických obchodníků, kteří mají v sobě pořád ještě zbytky mentality obyvatel východoevropských štetlů. Proto je v Proustově osobním životě mnoho věcí, které životopisci nemohli postřehnout, protože to tam kdesi za posledními karpatskými kopci, odkud se tito Židé dostávali zpátky do Evropy, prostě neznali.
Proto také u mladého Prousta může čtenář mít dojem, že prožíval život „ze dne na den v chaosu a nejistotě“ (Tadié). Židů žilo ve Francii v 19. století málo (ve srovnání s Německem a Rakouskem), a smíšená manželství byla tudíž více než vzácná. Snad právě z důvodů této statistické nepravděpodobnosti musela právě Proustova matka pocházet z rodiny židovského obchodníka s porcelánem. Nicméně si vzala katolíka a souhlasila pokřtít své děti, ale sama odmítla stát se křesťankou. Důvod, proč tak učinila, se rozhodně nezdá být banální: toužila především utéci ze světa peněz do života svobodných povolání. A její francouzský manžel Adrien Proust byl již tehdy významný lékař…
