Narodil se 12. března 1963 v Teplicích. Od roku 1971 žije v Praze. Po střední škole pracoval jako knihovník v Klementinu (do roku 1993), dnes je redaktorem nakladatelství Aula. Začínal s milostnou lyrikou, ve dvojici oficiálně vydaných sbírek nabídl katolicky spirituální reflexe. Jako literární vlivy uvádí R. M. Rilka a J. Durycha. Ke zrodu básníka říká: „Úplně zásadní omyl v mém životě byl, že jsem si vybudoval jakýsi mikrokosmos, vlastní způsob uvažování, a to úplně bezohledně, což došlo dokonce tak daleko, že jsem z něj sám měl klaustrofobii. A měl jsem i bezcitné nároky vůči sobě, samozřejmě že ještě zvrhlé, navíc. Nedokázal jsem se vyrovnat s chybami vlastními ani těch druhých. Upadal jsem do takové křečovité sebestylizace, což je asi jeden z důvodů, proč také píšu knížky, jakýsi komplex méněcennosti nebo vůbec pocit lidské nedostačivosti.“
Bibliografie: Zasněžený popel (Vokno, Praha 1992), Temná komora (Host, Brno 1998).
* * *
Autobus klouže ve sněhu
podél teď již prázdných chlévů.
Trochu tepla je cítit jen ze stáje.
Hodinový stroj ve věži
desítky let zanáší holubí trus.
Domy jsou rozhrnuté věci
na poměrně rovné ploše.
Jsou obnaženy,
protože nad touto vesnicí
je stržena střecha.
(Zasněžený popel)
Temným lesem
Hořící jazyk,
k němuž se blíží chladná hruď,
osvěcuje – jen mimoděk – noc
až na dno, přes práh dřeni.
A pak řekla – Dost!
Vytí, jako když se ras plíží
podél psince.
Novoroční zázrak
Pravdivě číst štěstí,
jako harmonogram rozkladu
nad již rozevřenou tkání,
modře ochrnutou od přeražené Míchy,
s níž srůstal.
„Svět se obléká do ran,
aby byl v barvách krásný.“
Hematom napájený přímo z tepny
patří k jeho zázrakům.
Malé město
Šev na sváteční halence
slečny odnaproti
zkřivil se už v rukou krejčího.
Zubní protéza pána odvedle
také nedopadla nejlépe,
a to už před lety –
možná si ani nevzpomene.
Nedostatečné zahalení
patří zde k osudu.
Prokulhat se náměstím
podél cizích životů
s pulty plnými tretek,
s výlohami blížícího se konce
už od kolébky.
Noc však už přichází,
vstupuje přes práh dnešního tajemství.
Nastává vizita a běžná léčba:
pijavice a sny
namísto klystýrů.
(Temná komora)
Edelwild
Společnost u stolu:
genetickou zátěž doplňují
dermatologická svinstva,
úrazy a charakter.
Žena s lues. Muž s černou plenou,
aby nebyla vidět krev.
Jeden dovlekl čerstvou jelení hlavu,
druhý se raduje z namodralých střev,
další si vedle příboru
vypjal šlachy svojí mrchy.
– Co se má přenášet v plicích
více než vzduch?
– Snad vpravo máslo stlučené z krve,
vlevo chléb ze spirochét?
Ahoj, Tvoje basne jsou rozervale a volajici do vetru. S pozdravem zita