Šitíčko (vydané pražským BB Artem v překladu Richarda Podaného) je za poslední dva roky pátou knihou Marjane Satrapiové (1969) přeloženou do češtiny. Íránsko-francouzská komiksová kreslířka a scenáristka se však s každým albem představuje čtenáři z jiného úhlu: po individuační Persepoli (2006, 2007), baladickém Kuřeti na švestkách (2008) a pohádkovém Ajdarovi (2008) otvíráme příběh s podtitulem „důvěrné rozhovory íránských žen“. Doplňme, že jde více o vyprávění než o hovory a že jejich tématem je vymezit či spíše konstatovat pozici novodobé íránské ženy ve vztahu s mužem, potažmo ve vztahu k tamější společnosti.
Co na první pohled na Šitíčku překvapí, je proměna autorčina výtvarného stylu: Satrapiové kresba se v tomto albu, vzniklém v roce 2003, výrazně zjednodušila – obrázky jsou rychlejší, zkratkovité, odbyté. Na druhou stranu jim přibylo expresivity, která vyznění jednotlivých figurálních výjevů, situovaných výhradně do interiérů, posunula od 
realismu ke karikatuře. Vizuální složka ale tentokrát sděluje daleko méně, než napovídaly či doslovovaly konkrétní obrázky v Persepoli a Kuřeti na švestkách. Sdělení tu leží málem výhradně ve slovech.
Řeči, které íránské ženy tří generací vedou u odpoledního čaje, mají jediné téma: trapasy a omyly ve svazcích s muži. Ti se v jejich podání ocitají před čtenářem jako v galerijním sále: různé exponáty jsou tu vystavovány kritice i posměchu, škádlivému vtipu a někdy také soucitu. Návštěvnice této výstavky korzují mezi sukničkáři a podvodníky, nevěrníky a vykuky, ale reflektují skrze nepovedený sňatek či zkrachovalý vztah i samy sebe. Přiznávají se čtenáři ke své mladické naivitě a nezralosti, zvažují lásku z pozic citu a rozumu, ilustrují svými příklady propast mezi autoritativní a machistickou íránskou společností a uvolněnou, ba dekadentní společností Západu.
Šitíčko je ve srovnání s Persepolí, v níž se autorka rázně vymezovala proti náboženské totalitě své rodné země, knihou méně ostrého tempa: je albem odpolední pomalosti, intimity a důvěry. Nežaluje, vypráví. O titulním „šitíčku“ stejně jako o tom, že „někdy jsi na koni, jindy sedí kůň na hřbetě tobě“.
