Autor: Petr Čichoň
Golden Dog 2022
Zchátralý dům z šedesátých let, dvougarsonka, linoleum, Helsinky. Kniha začíná stěhováním hlavního hrdiny právě do takového domu, na místo strachu a metafyzických potíží. V tomto románu finského prozaika Marko Hautala, kterého český čtenář už mohl poznat v předešlých dvou knihách, se jedná o panelák s řádným hororovým sklepem se „směsí vlhkého betonu, rezavých trubek a prachu omítky“ a také se zvukem, který provází hrdiny celou knihou: „monotónní zvuk, bzučení na vysoké frekvenci, hučení (…), kdy bzučí i beton,“ Knihou se šíří „líný bušící rytmus“ a jistá strohost, která příběh příjemně zcivilňuje.
Marko Hautala postavil tento netypický horor na zvucích nejrůznějších konstrukcí domu, přičemž popisy zvuků se netýkají jen domu, ale doprovázejí hlavního hrdinu celým příběhem, třeba také do města „do burácení nepřátelských motorů.“ V knize se objevují rovněž popisy nejrůznějších druhů zápachu: „Na jednotlivých patrech se daly postřehnout rozdíly pachu. Chvílemi se vznášela vůně jídla nebo pečení, chvílemi nosní dírky zaplnil pach bytu starého člověka.“ V něčem je tato kniha svými smyslovými popisy podobná dekadentní literatuře z přelomu století, ale zároveň je svou fabulací soudobě puristická a přesně racionální. Tato preciznost vyprávění nedovolí čtenáři spočinout ve čtení, nenechává ho váhat nad zápletkou a vtahuje ho do příběhu mladého hrdiny přímo. Přes veškeré ornamentální popisy je čtenář do prostředí příběhu vtažen brutálně a rovnou, podobně, jak to má za úkol funkcionalistická architektura. Jedna z kapitol nese dokonce název Stroj na bydlení, což je termín jednoho ze zakladatelů moderní architektury Le Corbusiera. Upomínky na architekturu a na nejrůznější tektonické až konstrukční problémy domu předznamenávají hned v úvodu knihy, že „tady není lehké bydlení!“ Dokonce touto větou jedna z postav varuje hlavního hrdinu hned na úvodu příběhu.
Marko Hautala napsal především psychologicky laděný příběh, ve kterém se protagonista vysokoškolák Joni, nastěhuje do zchátralého panelového domu a následně se vydává na svou hrdinskou cestu. Kvalita příběhu spočívá nejen v zápletce, ale především v přesahu žánru hororu, jak už to u vyšší prózy bývá, do závažnější a umělečtější literatury. Příběh rozhodně neobsahuje jen vnější hororové popisy, ale vtahuje čtenáře skrz popisy vnitřností domu, do jednotlivých metafyzických konstrukcí děsivého příběhu. V domě žije v několika bytech hned několik bizarních postav, které postupně utvářejí příběh, a také ony vtahují čtenáře do útrob děsivé tektoniky. Nutno podotknou, že hlavní postava Joni trpí psychickou poruchou, nutkavým denním sněním (Maladaptive daydreaming) a jeho zdravotní problémy jsou součástí nadrealistického pojetí knihy. Čtenář může mnohdy stát před otázkou, zda se jedná skutečně o horor nebo o psychologický román, ve kterém je hlavní hrdina prostě psychicky nemocný. Toto napětí vytváří skvělý fabulační oblouk, který napomáhá propojovat jednotlivé prvky příběhu s nadpřirozenými ději.
Jak už to v hororech s děsivými domy bývá, architektura je především vězením, ze kterého se nelze snadno dostat. Autor pracuje s prvkem strachu, neváhá být věren žánru hororu a přivolává na scénu také nadpřirozené a nadreálné prvky, ovšem velmi poučeně a opatrně. Kniha může oslovit rovněž náročnější čtenáře, kteří ocení strukturovaný jazyk, rafinované popisy a dekadentní atmosféru knihy.