K předvánočnímu období patří kniha, to je jasné, zejména kniha pro děti. Nejlépe taková, kterou si se zájmem mohou přečíst i dospělí. A která se vymyká z běžné nezávaznosti. Pohádkové dobrodružství Dagmar Lhotové, autorky takových knížek jako Prázdniny teprve začínají nebo Kocour Vavřinec a jeho přátelé, které vydalo nakladatelství Volvox Globátor s názvem O zemi Tam a Jinde (s ilustracemi Jiřího Fixla), se z dnešní produkce útlých (a někdy jenom ulítlých) knížek pozitivně vyjímá.
Tento příběh Dagmar Lhotové je dalším dokladem jejího sdělného vypravěčského umění, tak blízkého dětským čtenářům, kteří se rádi ponoří do tajemného světa a neočekávaných situací. Líčí dva světy – Tam a Jinde –, pochopitelně navzájem značně odlišné, ale současně si podobné chováním aktérů, „obyčejných“ a pohádkových. Dobro a zlo, přítomné v klasických pohádkách, je tu nejen naznačeno, ale postupně také rozvíjeno a odhalováno – jak se smyslem pro tajemství, tak i s humorem.
Autorka rozehrála celou řadu podivuhodných dějů a vytvořila plno neobvyklých postav, které se však navzdory své fantasknosti okamžitě vryjí do čtenářova vědomí a zůstávají plastické. Mimochodem skýtají zároveň skvělou předlohu pro ilustrátora; otvírají obrovský prostor pro představivost, nikoli ovšem nezřízenou.
Stejně tak i rozvětvený děj má svůj řád a jedna situace v něm logicky navazuje na druhou. Žádný příběh tu není ošizen o dořešení, žádný problém se nevytratí bez pointy. Navíc jsou propojeny dobrodružstvím, napětím udržujícím čtenářovu pozornost a přitom vytvářeným nenápadně, vkusně a jemně, nikoli jen obhroublými „akčními“ scénami, jak bývá v poslední době v knížkách pro děti neblahým zvykem.
Napětí a komičnost – to jsou dva velké klady příběhu. A třetím je čistý, nápaditý jazyk; i zásluhou jeho podtextu je tu natolik všudypřítomný autorčin svérázný humor, nevyvolávající snad přímo halasný smích, zato nepřetržitou dobrou náladu. Hlavní postavy, ať už kýchající panovnice, které zlomyslný černokněžník zapleveluje zemi dráždivým býlím, anebo dvě sudičky s protikladnými vlastnostmi, mají nejen svoji povahovou prokreslenost a rozrůzněnost, ale i vývoj, většinou směřující k dobru. Mají svůj osobitý vztah k přírodě, k objevování, dokáží komunikovat s nejroztodivnějšími spoluhráči včetně rostlinných a zvířecích bytostí. Čtenáře motivuje i rámcování příběhu dvojicí zvídavých dětí a jejich tatínka, zábavnost se tu snoubí se sdělováním závažných životních momentů.
Kniha nemá v současné dětské literatuře obdoby, je zemitá a k tomu fascinující, jde o ryze českou pohádkovost, která by mohla být (ostatně i tím, jak nerezignovala na kategorie dobra a zla, jejichž rozlišení je z mnoha moderních či spíš módních pohádek k jejich vlastní škodě programově vypuzováno) výtečnou protiváhou k lacině líbivým, povrchním zahraničním bestsellerům.
Štroblová Jana
