Scénárista Džian Baban a ilustrátor Richard Fischer dokázali ve druhém dílu komiksu Rváčov, že se jim podařilo něco víc než jen přinést vzrušující, tajemný příběh z neotřelého prostředí. To by samo o sobě nebylo málo, ve Rváčovu ale nenápadně vznikla kronika jedné doby – druhé půle dvacátého století. A protly se v ní několikeré subkultury, které z různých důvodů nestojí o pozornost veřejnosti. Vontské a postvontské hnutí, trampové a další party a spolky se svébytnými kódy, kostýmy a obyčeji.
Baban a Fischer získali své informace prostřednictvím trpělivé terénní práce, kdy nejprve museli přesvědčit nositele klubových tajemství, že je nezneužijí. Situace, příběhy a postavy tedy odpovídají, ale jména se nedozvíte. Navíc Baban a Fischer nakládají s orální nebo spíše legendární pamětí – s tím, co se vypráví, traduje, ale ne vždy dokumentuje. Přesto vytvořili kroniku doby, protože koneckonců to, co je na okraji, může překvapivě nasvítit střed.
A tak je Rváčov 2 stejně jako první díl komiksu přehledem taktik, které používala totalitní moc proti mládeži, jež se nechtěla organizovat ve strukturách řízených komunistickou stranou, ale vytvářela si své paralelní světy. Od brutálního nátlaku v 50. let po nepolevující dohled v letech sedmdesátých a osmdesátých, kdy prosycení společnosti konfidenty bylo zásadní, vzájemná důvěra lidí minimální. Oba díly Rváčova vlastně po svém ilustrují základní otázku české společnosti v daném období: komu se dá věřit, a komu ne.
Od Vontů nelze odpárat reálného spisovatele Jaroslava Foglara. Komiks neodpovídá na otázku, jestli se inspiroval už existujícím hnutím, nebo vzniklým na základě jeho knih. Paradoxně a vtipně ale zachycuje třeba to, jak reální představitelé hnutí na jeho knihy reagovali. Foglarův příběh je známý, ovšem propletence dalších, nejednoznačných postav v komiksu vypovídají o soupeření ambicí, přesvědčení a povah v sešněrované společnosti. Kromě kroniky doby je Rváčov 2 stejně jako „jednička“ i kronikou místa – pražského Starého Města. A nejde o žádná Stínadla, topografie je přesvědčivá, byť o vontských kótách se příliš konkrétního nedozvíte.
Ve Rváčovu 2 je pozoruhodně zachycená pachuť devadesátých let s intenzivní proměnou společnosti, kterou leckdy ovlivnily dravé povahy bez skrupulí. Komiks zachycuje zápas o charakter Starého Města, ve kterém samozřejmě utajené vontské hnutí nemohlo zvítězit. Popis nehodnotové dravosti tady má výrazný prvek – pátrání po hrobu svaté Anežky České v klášteře na Františku. Velká témata jsou ovšem dovedně zapuštěna v příbězích part v průběhu času. Rváčov je v tomto ohledu naprosto mezigenerační a bude zajímavé sledovat, jak zarezonuje. Dá se očekávat zájem milovníků vontsko-pražského tajemna, ale Rváčov 2 i 1 zafunguje podle mě i pro ty, kteří uvažují, co se s naší společností během desítek let po komunistickém převratu a pak sametovém od-převratu stalo.
Jaksi samozřejmě se může jevit opuletní scénáristická práce s provazováním množství dějových linií a extenzivní, poněkud sebevražedná ilustrátorská technika, spočívající ve vytváření obrázků z různých druhů barevných papírů, vystříhaných, ořezaných a navrstvených. Vydání Rváčova 2 navíc na rozdíl od „jedničky“ dokázalo zachytit plastičnost ilustrací, jejich trojrozměrnost. Vypravěčsky i ilustrátorsky jde o testování možností žánru, což odpovídá tématu – příběhům, které nás přesahují. Sledujte znamení na zdech – anebo v tomto komiksu.