Stefan Hertmans: Vzestup

Český spisovatel a čtenář snadno nabyde dojmu, že „naše“ příběhy už nikoho nezajímají. S koncem studené války jako by se vytratila jejich sdělnost: doba Nesnesitelné lehkosti bytí je zkrátka pryč! Významný belgický spisovatel dokládá, že tomu tak nemusí být. Ve svém strhujícím románu se totiž zabývá ničím méně důležitým, než je obskurní příběh vlámského nacionalisty 20. století… Soupeření Vlámů s Valony a bláhový příklon vlámských národovců k hitlerovskému Německu? Nakladatelsky beznadějné téma. Ovšem Hertmans odvádí skvělou práci, když nasazuje vlastní příběh: jak coby vysokoškolský student zakoupil koncem sedmdesátých let zchátralý dům v historickém centru Gentu, na který mu musel půjčit otec. Při prohlídce domu padne zmínka, že v něm kdysi žil vlámský esesák. Student ji hned pustí z hlavy, což v pozdějším textu asociuje s belgickou, vlámskou, spíše všeobecnou snahou zapomenout na někdejší spolupráci s nacisty. Rodina někdejšího nacisty Willema Verhulsta se ale podivným duchovním dědictvím po otci zabývá celý život, jeho syn – historik – napíše knihu Syn „pomýleného“ Vláma, i jeho dcera zveřejní své memoáry pod názvem Dcery fantastické matky… Až spisovatel Hertmans ale pronikne do archivů, vyžádá si spisy a odhalí celý rozměr Verhulstovy kolaborace včetně vražedného udávání Židů a odbojářů. Hertmans se zároveň neuchyluje k žádné módní dokufikci, cituje z pramenů, dokonce dokládá uvedené skutečnosti fotografiemi, plakáty, dopisy… a zároveň vystřihl suverénní román s vynikající psychologickou kresbou postav. Zloduch Verhulst je při bližším pohledu tak trochu roztomilý fanfarón, šarmantní obchodní cestující, svůdný sukničkář, autor příležitostných veršů, politický blouznivec a chtě nechtě sympatický šantala… Jeho život je absurdně protikladný, včetně prvního manželství se starší Židovkou – po její smrti si vzal její opatrovnici, daleko charakternější než on sám, té byl pak nevěrný s dalšími ženami… Příběh vykuka, vtipálka a zahořklého revanšisty v jednom. Minulost v Hertmansově podání není černobílá, ale hýří barvami a fasetami. Z některých barevných odstínů se zvedá žaludek, což nijak neumenšuje tuto literární sondu do jednoho zdánlivě odlehlého a cizího zákoutí evropské historie.