„Co z tebe nakonec bude! Zvíře?“
Odešla.
„Morče!“ odpověděl jsem.
I
V srpnu 1968 zardousily armády Varšavské smlouvy v Československu obrodný proces zvaný pražské jaro. V lednu 1969 se na protest proti zavádění nových pořádků v politice, společnosti a kultuře upálil Jan Palach. Měsíc po něm Jan Zajíc. V dubnu 1969 nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka Komunistické strany Československa bývalý vězeň gottwaldovských kriminálů a budoucí normalizační „prezident zapomnění“ Gustáv Husák. V témže měsíci vzplála třetí protestní pochodeň, Evžen Plocek. V srpnu 1969 byly brutálně potlačeny demonstrace k prvnímu výročí okupace. V únoru 1970 vydal deník Rudé právo závazný pokyn k očistě strany od stovek tisíc „nespolehlivých“ živlů. Na konci prázdnin 1970 dopsal novinář, spisovatel a klíčová osobnost československé kultury druhé půle šedesátých let Ludvík Vaculík (1926–2015) experimentální novelu Morčata.
Kniha vyšla nejprve samizdatem (jako první svazek Vaculíkovy slavné edice Petlice, 1973), poté v exilu (pod hlavičkou ’68 Publishers, 1977) a konečně oficiálně (Československý spisovatel, 1991, a znovu v rámci sebraných spisů, které připravilo nakladatelství Atlantis, 2004). Morčata byla obratem (1971) přeložena do němčiny, následovaly italština, francouzština a angličtina (vše 1974), švédština (1976) a naposledy polština (2016). V autorově bibliografii jde o pátou položku: předcházela z půlky novinařina („črta ze státního statku“ Na farmě mládeže, 1958; sborník rozhlasových pořadů Vidět svět novýma očima, 1965), z půlky próza (Rušný dům, 1963; Sekyra, 1966). Po dlouhé, bezmála desetileté tvůrčí pauze následoval vrcholný Český snář (samizdat 1981, exil 1983, oficiálně 1990).
„Z Morčat na mne vane hrůza počátku okupace“ (Vaculík v Lidových novinách 10. července 2002). – „Mě láká, mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy. Jsou to kozelce a přeskoky. To není chůze terénem za nějakým účelem. Je to něco, není to něco – co mně je do toho“ (Vaculík v Literárních novinách 4. dubna 1991). – „Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný“ (Vaculík v Nepamětech, 1998, zápis z 21. listopadu 1970).
