Výtvarné umění

Jde o to chytit rytmus – Michala Singera obrazy o život

Ačkoli mu v březnu napřesrok bude padesát a mezi malíři své generace už minimálně deset patnáct let náleží mezi ty nejsvébytnější, jeho renomé se šíří spíš pokoutním samopohybem, než by se mu dostávalo náležité medializace. Vystavuje minimálně, zakázkové práce odmítá, o jeho aktivitách mimo oblast výtvarného umění, tj. především… Číst dál...

Jmenuji se, věnuji se, kreslím, píšu… Dvě dekády výtvarné práce Michala Machata

Výtvarné práce Michala Machata, narozeného v roce 1963 v Praze, dýchají a žijí krásným paradoxem,  který lze shrnout do formule: jeho rukopis ctí tradici, ale souběžně se nechává zlákat jejím zpochybněním, ba častokrát negací. Autor si dokáže přivlastnit vnější skutečnost s jistotou akademického malíře, přetáhnout ji do… Číst dál...

Možná jsme něco minuli… Nad kresbami Kateřiny Piňosové

Prostějovská rodačka Kateřina Piňosová (1973), od druhé poloviny 90. let usazená v Praze, patří od počátku svého díla mezi ty umělce, kteří jsou schopni svoji tvůrčí myšlenku převést jak do formy slovesné, tak výtvarné. Je tedy básnířkou, byť svoji poezii dosud prezentovala pouze jedinou samostatnou knížkou (Housenka… Číst dál...

Crewdson místo bible

Jméno amerického fotografa Gregoryho Crewdsona se zabydlelo v českých médiích teprve před několika týdny, až v souvislosti s bohatou retrospektivou, kterou ve svých sálech od konce března do konce května hostí pražská galerie Rudolfinum. Ta se už víc než dekádu zaměřuje – a to právě zejména při výběru fotografických… Číst dál...

Kresba jako extáze: samokresby Bohumila Nusky

Zda zapsat myšlenku, anebo nakreslit ji? Však kresba zachytí i to, nač nestačí již slova: co Kráčející nesmysl anebo Chaotický řád, co Tučná nevědomost či Štíhlost zatloustlá? Však samokresba, jež jakoby odvíjí se sama, je v okamžiku dílem při vědomí uvolněném, kdy rozumem neřízena tužka sama si kreslí. (Bohumil Nuska: Samokresby,… Číst dál...

Hynek Martinec aneb svět po vystoupení z TGV

Zobrazování krajiny v sobě vždy neslo latentní stesk po krajině, lítost nad nepokořitelnou skutečností, že ačkoli se do krajiny vsakují dějiny a krajina jako napnutá miniaturní alegorie světa je po probuzení stále touž, jako včerejšího dne, mládne před našima očima, zatímco my, její archiváři, stále stárneme. Melancholie,… Číst dál...

Nenormální okolnosti

Nenormální okolnosti S největší pravděpodobností už to asi víte, ostatně stalo se to před několika týdny. Čeští výtvarníci Jan Jakub Kotík (1972) a Vít Soukup (1971) v polovině prosince minulého roku krátce po sobě oba zemřeli. První podlehl rakovině, smrt druhého v době uzávěrky ještě řešila policie, snad prý sebevražda.… Číst dál...

Šok z koláže, koláže ze šoku

Hvězda všetečného tvůrce Vikiho Shocka (narozeného 1975 v Praze) se rozzářila v ten nejpříhodnější čas: nad chmurnými roky fin de siècle. Tehdy autor v duchu svého pseudonymu šokoval především jako básník: nejprve knížkou milostné lyriky navlečené v oprášeném kabátě dada (Dvakrát opakované ňadro, 1999), poté sbírkou… Číst dál...

Načaté věty Lenky Klodové

Těsně za neratovickým železničním přejezdem, jedete-li směrem od Byškovic, se po levé straně, hned za sportovním hřištěm přilehlé základní školy, vypíná uměle nakupené návrší, na němž se tyčí do elipsy stěsnaná řada menhirů Na první pohled sousto pro dětské hry a fantazii, na pohled druhý pískovcové sousoší,… Číst dál...

Zdeněk Baladrán – Kdo si to má všechno pamatovat?

Zdeněk Baladrán (1973) patří k těm, kvůli kterým zůstáváme v galeriích déle (zvlášť když se jich sejde víc). Pracuje totiž především s videem a sestříhanými kolážemi filmových fragmentů, přičemž čas je do jisté míry i tématem jeho prací. Čas jako kategorie, pomocí které rozměňujeme život na drobné. Čas, který věnujeme… Číst dál...
Další články