Když se Slováci udělali za Mečiara pro sebe, přestala pod tlakem ze stok vylezlé národovecké kliky jejich televize vysílat v češtině. Vše se muselo předabovat, od večerníčků k filmům. Následně slovenština v podstatě zmizela i z českých obrazovek. Když nepočítáme absurdity posledních let z úst expremiéra, motajícího do hovorové pražštiny slovenismy: „Koupil jsem Monike báječný motýle.“ Zkrátka pro od půle 90. let a později narozené je slovenština téměř neznámá. Řadu specifičtějších výrazů nechápou. Jsou-li podobné českým, zdá se jim, že jde o lehce pozměněný tvar. V tuzemském tisku se to projevuje u interview se Slováky. Takže bratislavskému politologovi v tamní zapeklité situaci schází „nadějná louč“. Ale není idiot, řekl samozřejmě lúč. Tedy paprsek. Jenže mladému českému žurnalistovi nepřipadlo na označení středověkého osvětlení nic zarážejícího. Po slovníku nevzdechl.
Ano, řeč je vlastně o postupném úpadku novinařiny, aspoň psané. Následný příklad se také týká rozhovoru se sociologem bratrského národa, ale to je podružné. Když totiž ten na jistou otázku opáčí: „Teď jste, jak říkají Slováci, trefil hřebík na hlavičku!“, fakt nevíte, co si myslet. My to snad, sakra nudle, neříkáme? Má jít o slovenský unikát? Mimochodem znějící „klinec po hlavičke“. A Angličani nemají „hit the nail on the head“, Němci „trifft den Nagel auf den Kopf treffen“, Francouzi „le clou de l’affaire“ atd.? Jak to, že to pustil editor? Nebo tam žádný nesedí?
Když se nad podobnými věcmi vztekám, přátelé i rodinní příslušníci mlčky přikyvují a myslí si o mých poukazech na kvalitu jazyka a vůbec úrovně žurnalistiky za časů „první répy“ své. Což mě ovšem ještě víc vytočí. Než toho nechám. Ale tuhle mou skepsi skoro utvrdilo prohlášení provozovatele webu Život v Česku, který získal posilu v osobě mluvčího posledního prezidenta, o němž nadšeně napsal, že je to „fotbalovou terminologií řečeno božský Messi na českém mediálním hřišti“. No, to sice není v nejlepším stavu, ale že by mu měla dominovat tahle kreténsky drzá loutka, sloužící bývalému šéfovi čistě k permanentnímu nasírání všech, je i na mě moc. A chci věřit, že v případě české novinařiny naděje umírá poslední. Hope last dies. Die Hoffnung stirbt zuletzt. L’espoir meurt en dernier. Ale dá to fušku. Jako s tou vítěznou pravdou Jana Masaryka.