Nedávno mi povídal kolega, jak ho zaskočilo zjištění, že jeho američtí žáci jedné soukromé školy v Praze neznají Robinsona. Copak že nečetli Defoeův klasický román z roku 1719, to už dneska mnohé české děti asi také ne. Ale na rozdíl od nich, aspoň pokud vím z vlastní zkušenosti, byl hrstce těch studentů Robinson neznámý jaksi vůbec. Tedy coby pojem. Asi z toho těžko něco vyvozovat, mohlo jít o pouhou náhodu, ale stejně je to překvapivé, že na robinsonovský mýtus doposud ve škole, doma ani jinde nenarazili. Když například s jeho aspoň hrubou obeznámeností automaticky počítal poměrně nedávný působivý snímek Trosečník s Tomem Hanksem (Cast Away, 2000). A přímo podle knihy, někdy věrněji, jindy volně, vznikla řada filmů a nešťastného ztroskotance si zahráli hollywoodské hvězdy Peter O’Toole (1975) a Pierce Brosnan (1997). A francouzská TV natočila příběh sice dost posunutý, zato hlavní roli měl „velký blondýn s černou botou“ Pierre Richard (2003). Ale zpět: předpokládejme, že pro většinu průměrně vzdělaných Američanů zůstává Robinson pořád samozřejmým pojmem nebo synonymem z evropské kultury.
Tady je zakořeněný dosti hluboko, i když, jak řečeno, už román asi děti tak nehltají jako kdysi. Přičemž třeba poznamenat, že několik generací – Robinson patřil dlouho do seznamu povinné školní četby – zná nejspíš pouze jednu románovou, řekněme dobrodružnou linku. Neb v půli padesátých let vyšla a pak byla dokola reedována verze převyprávěná J. V. Plevou na míru požadavků doby. Takže z ní zcela vypadl fakt, že než mladého námořníka z Yorku zajmou piráti a než se po hrozné bouři ocitne sám a sám na pustém ostrově, zabývá se nějakou chvíli obchodem s otroky a následných šestadvacet let (Pleva je drasticky zkrátil na deset) zpytuje neustále svědomí. Svůj osud chápe jako odplatu hříšníkovi a intenzivně hledá zpět cestu k Bohu. Což pak hraje roli při záchraně domorodce Pátka, jehož přijeli na ostrov rituálně pozřít kanibalové, a jehož už jako věrného přítele vezme napravený bílý muž po dalších peripetiích do Anglie. Když jsem český překlad původního Robinsona kdysi náhodou objevil v antikvariátu, s krásnými ilustracemi Františka Tichého (ale ty sugestivní Zdeňka Buriana z Plevovy zparchantělosti v paměti zůstaly trvale), dost jsem zíral. Šlo vlastně o jinou knihu! K níž se ovšem drtivá většina tuzemské populace nikdy nedostala. Takže když se řekne Robinson, jsme na tom sice lépe, než ti studenti zpoza velké louže, ale jen tak vocaď pocaď.