Už poměrně dlouho cosi sbírám. Dalo by se tedy říci, že jsem sběratel. Z toho slova jde mráz po zádech a před očima vyvstávají figury zaprášených pišišvorů. A tak rychle dodávám, že se necítím být podoben filatelistovi, či majiteli kolekce bůhvíproč pozoruhodných kamenů. Neřku-li motýlů. I když v tomhle případě je účel sbírky pochopitelný. Aspoň tomu snad bývalo, tak někdy za první republiky. Takovému entolomogovi, svědomitě napichujícímu četné exempláře, bych ovšem mohl – pokud by mi šlo o tento druh lovu – jen závidět. Těžko se lze totiž s vážnou tváří zeptat: Nechtěla byste, slečno, ke mně? Pustím vám nejrůznější orchestrální i vokální verze některého standardu? Třeba Just Friends? Anebo How Insensitive, tedy i v portugalském originálu, Insensatez? No, možná by to zabralo. Vždyť ty hypotetické zvědavkyně na entomologickou přednášku před návštěvou nepochybně pečlivě vybíraly spodní prádlo, vtíraly si afrodisiakální parfémy za ouška a čerta starého se zajímaly o hmyz se dvěma páry vzdušnicemi protkaných křídel. Ale zatím jsem to nezkusil, je mi bližší otevřená hra. Vaše řeč, lepé krasavice, budiž ano ano, ne ne. A po ptákách. Tedy v singuláru. Nebo naopak.
Ale žerty stranou. Skutečně kolektuji nahrávky často frekventovaných skladeb. Trochu z důvodů takříkajíc studijních, ale spíš proto, že mě to baví a fascinuje. Jak se proměňoval třeba Lover Man když se songu ujali Billie Holidayová, Charlie Parker, Jimmy Smith, Coleman Hawkins, Toots Thielemans nebo Chet Baker. A jde o sbírku nesystematickou. Obvykle její položky vznikají nenápadně. Narazím náhle a mimoděk na cosi mnohokrát slyšeného v nečekané a životné podobě. To vyvolá zvědavost na další, především starší pojetí a následné okouzlení nad tím, jak se jakýsi tvárný, osvědčený materiál, jímž standardy prokazatelně jsou, vybarvoval v běhu času a pod rukama tvořivých instrumentalistů, aranžérů a zpěváků různých generací a stylových etap. A způsobuje sladkou závrať z poznání pevných souvislostí a provázaností. Často to pak vede k zájmu o doposud skryté postavy, po jejichž albech i osudech, uměleckých a osobních, je vzrušující pátrat. Což, uznávám, už zavání pišišvorstvím.
A tak na závěr něco ad hoc i hot: americká písničkářka Sharon De Etten vydala na jaře čtvrté album Are We There. Žádný evergreen, samé nové kousky. A zjevení zářivě originální osobnosti. Slečno, nechcete si poslechnout skvělou zpěvačkuautorku, jíž určitě ještě neznáte? A víte, mám taky takovou sbírku…