V pražské Ruzyni není jen letiště, ale i věznice, svého druhu vazební. V té druhé budově jsem měl tu čest v roce 1967 přebývat, naštěstí dočasně. Do cely pro čtyři přinesli stejný počet knížek. A jaké. Josef a bratří jeho od Thomase Manna, Safijánská zima od Matěje Kuděje, Jan Maria Plojhar od Julia Zeyera a konečně Její pastorkyňa od Gabriely Preissové. Inu, s různými stupni potěšení jsem si je četl.
Post illa verba dodávám, že četba byla nepovinná. Přemýšlel jsem, čí je vina, že chovanci nečtou Manna. Je to chyba výchovy, když jim nikdo nepoví, že svět vět je z nebe mana? Přitom o sobotě ulehčil chléb otěž, jako by ho pekli v nebi. To byla též shůry mana, dík ní zas byla mens sana, což poznal poslední nebich. I vězněná kurtizána. Ale nemylte se, vazba není plesem. A zde bylo publikum – trestanecké unikum. Přestupníci a co více – oddělená přestupnice. Nastojte i pastorkyně, najmě jedna ve své vině. Byla to ta pravá „Její“, svíjící se v beznaději. A co pravá kostelnička? Zdvihla víčka do nebíčka. Byla potrestána vina? Inu, jak jinak než jinak.
Jinakosti „jináče“
zhudebnil sám Janáček
objevený Brodem Maxem
díky dodnes platné taxe.
Než stačím vytáhnout kolt
než koně přeskočí Taxis
taxislužba
moje tužba
přijede rychlej než Bolt.
Bolt se tyčí jak pylon
jako před zet ypsilon.
Zda roznáší
vtipnou kaši?
Zatím mi ji bez hesla
taxislužba přinesla.
A já
jak k pylonu majík
v kvaltu jí
účtuji
za heslo
z více slov:
Je to holt Bolt!