Na sklonku loňského roku u nás vyšla skvělá autobiografická knížka Petera Hooka o jeho letech s Joy Division. Přečetl jsem ji jedním, možná dvěma dechy. Hooky se v ní s ničím a nikým nepáře (včetně sebe), nenimrá se v detailech, takže je to velice svižné a chytlavé čtivo. Všudypřítomný anglický, konkrétně manchesterský humor odlehčuje jinak syrové vyprávění. Tuzemské vydání knihy navíc vyšlo v roce čtyřicátého výročí debutu Unknown Pleasures, jedné z nejneveselejších a zároveň nejlepších desek své doby. A dob následujících.
Nevím proč, ale někdy si v duchu vytvářím nesourodé, ale zajímavé dvojice. A v tomto případě už mě dlouho provází představa kontrastu dvou zásadních, ale téměř protichůdných debutů roku 1979. Prvotin Joy Division a The B-52’s! Nevím, proč mě toto imaginární spojení tak baví. V roce 1979 snad nedebutovaly rozdílnější kapely. Tak možná proto. Na druhou stranu toho mají také dost společného.
Za prvé, obě skupiny vzešly z trosek punku. Ovšem zatímco pro Joy Division se staly kulisami utrpení a zmaru, „Bombarďáci“ na nich začali tančit. První se stali „depresivní kapelou číslo jedna“, druzí zase „nejlepší večírkovou kapelou světa“.
Zdání ale samozřejmě mnohdy klame. Pod rozjuchanou fasádou „Béček“ se nejednou objevil temnější podtón, „divizní“ tvorba zase nebyla zcela prosta humoru a odstupu. A Hookovy popisy různých vylomenin kapely značně (a vlastně příjemně) nabourávají představu věčně zamyšleného a zamračeného Curtise a jeho souputníků. Nicméně v prvním plánu kapely protiklady jsou. Není pochyb o tom, kterou byste si pozvali na svatbu a kterou na pohřeb (na kterých je dle knihy Atmosphere opravdu jednou z nejhranějších písní)…
Ještě jedna zajímavá spojnice: Názvy obou kapel mají válečnou symboliku! Oddíl nedobrovolných pracovnic pro potěchu německých šarží versus název nejslavnějšího amerického bombardéru.
Baví mě představa z oblasti alternativní historie: Že by všechno bylo tak, jak to bylo; lidé, kapely, tvorba atd. Jen by si tenkrát dali obráceně názvy! Vím, že je těžké si představit takto „zajetá“ jména nějak jinak, ale zkusme to. A představme si The B-52’s jako symbol ponuré kapely z Manchesteru a Joy Divison jako rozjetou partu ze studentského města Athens! Já už to úplně vidím. Fungovalo by to i takhle! A nikdo by si neuměl představit, že by to mohlo být jinak.