Japonsko. Fascinující země. Z mého středoevropského pohledu jedna z nejexotičtějších možných. Naprosto odlišná kultura, popkultura, jazyk, kuchyně i ostatní místnosti. V dětství jsem hltal jak knížku 99 zajímavostí z Japonska, tak seriál Sokol, strážce noci. Navíc jsem v Japonsku nikdy nebyl (je to opravdu z ruky), takže pro mě jeho exotika nemá šanci jen tak vyprchat (v nejbližší době se tam ani nechystám).
V posledních letech, přibližně třiceti, mě ale na Japonsku fascinuje hlavně jedna věc: japonské presy! Pro audiofily a sběratele nejvyšší meta. Ať už jde o černá LP, nebo blyštivá CD. Ta japonská jsou prostě blyštivější! Byla to vždy hodně hi-tech země, takže se tam chytily i formáty, které v Evropě nebo Americe nezarezonovaly. Laserdisc tam zdomácněl. A i minidisc tam byl velký.
Někdy si říkám, jestli země vycházejícího slunce (a nezapadajícího CD) není nějaká pohádková říše: jejich LP mají fortelnější obaly, skoro vždy obsahují inserty (hlavně v japonštině, ale komu by to vadilo) a podle audiofilů mají nejlepší zvuk. To se prý týká i CD. Ta bývají podobně výpravná, s bookletem navíc. Velmi populární jsou takzvané LP repliky, které jsou ovšem dotaženy do nejmenšího detailu – například samotný disk je vložený do stejného mikrotenového sáčku jako LP. Navíc tím, že CD je o tolik menší, je to ještě navíc roztomilé! A i když CD vyjde v klasickém jewel boxu, je jeho plast, nemohu si pomoci, nějak kvalitnější, exkluzivnější.
Ovšem teď to hlavní: japonské edice velmi často obsahují bonusy, které na jiných vydáních nenajdete! Prý proto, že importovaná alba jsou o dost levnější než domácí (japonské presy jsou dražší všude, dokonce i v samotném Japonsku!), a aby jim mohla konkurovat, tlačí na gramofonové firmy, aby jim tam přihodily něco navíc.
A aby toho nebylo málo, je tu ještě obi. Žádný obchod s nářadím! Papírový pásek přetažený přes CD nebo LP. V podstatě jen komerční přelepka plná japonských znaků, kterou většina místních hned po koupi zahodí. Pro nadšené sběratele euroamerického střihu ale výrazně zvyšuje cenu nosiče! A přitom taková blbost, řeknete si možná spolu s Pelíšky. Vykládejte to ale nadšeným japanosběratelům.
Tím já naštěstí nejsem. Takovou exkluzivitu si dopřeji jen občas, svátečně. Jako když jsem si teď koupil LP svých oblíbených La Düsseldorf. Bez obi. V žádném případě nezačnu japonská vydání sbírat cíleně! Ale bude to těžké.