Současné umění se stále usilovněji a hlasitěji snaží konkurovat neúnavnému shonu současného života, který připomíná nepřetržité vysílání plné stresu a přehnané senzacechtivosti, kde jsme uvězněni, dokud nás smrt nerozdělí. Výstava Album zpomalených obrazů / Skladby a výtvarná díla z cyklu Nejisté situace se však této tendenci vymyká jako protilátka, vyžaduje samotu, téměř ticho a rozjímání, ale v kulturním prostoru. Výstava, jejímiž kurátory jsou Jitka Hlaváčková a Ian Mikyska, reaguje na obecný pocit nejistoty ve společnosti. Kombinace vizuálních umělců s hudebními skladateli na této výstavě neslouží k tomu, aby si umělci v místnostech nebo prostoru konkurovali, ale aby kvůli jejich spojení diváci viděli (a slyšeli), co se stane, nebo nestane.
Sály trojského zámku s freskami na zdech a stropech jsou ohromující samy o sobě. V nich potkáváme překrásné zvukové duše vycházející ze středu skleněných bloků – jako kubrickovský okamžik z filmu 2001: Vesmírná odysea (Václav Cigler a Jack Langdon); dva rozříznuté čínské čajové šálky, nebezpečně umístěné na kovové konstrukci tak, aby evokovaly křehkost života a vzájemnou provázanost oddělených částí (jednoho celku) v praktické nehybnosti nebo pomalém víření zvuku (Pavla Sceranková a Michaela Antalová); a také okouzlující světlušky či medúzy v tajném prostoru nebo spíš temném zákoutí (skrýši), zatímco zvuková nahrávka naznačuje pokušení (Tereza Bartůňková a Sylvia Lim).
Celkem je tu dvanáct dvojic uměleckých děl a skladeb vytvořených pro toto místo (instalací). Ta nejzvláštnější je umístěná ve sklepě na osvětleném stole s pískem a kamínky (Veronika Svobodová, „Ror-bu“). Její součástí jsou tři zlaté kachničky, které se pohybují v kruhu, jako když za sebou táhnou kládu nebo nějaký kus hmoty po písku, jako by to byla neobydlená pustina, a vytrvale dělají různé mechanické zvuky. Kolem tohoto výjevu jsou shromážděné barokní sochy Diany, Neptuna, Cerery a Baccha, ale na umění se tito bohové nedívají, naopak pohled od všeho povyku lhostejně odvracejí. Už všechno viděli, už všechno slyšeli, a proto je nic nevyvede z míry.
Výstava vznikla ve spolupráci se souborem Prague Quiet Music Collective a v ideálním případě by si ji člověk vychutnal v opravdovém klidu a tichu. Realita ale může být jiná, a tak je možné slyšet i hlasitý hovor nebo klábosení hlídačů výstavy, kteří si mezi sebou volají z mobilů, zahradníky venku s naplno puštěnými elektrickými nůžkami a občas i veselého průvodce s houfem hlučných přihlížejících. Alespoň v jedné místnosti, na konci, jsou sluchátka, abyste neslyšeli žádné nepředvídané zvuky zvenčí, ačkoli by tyto příležitostné zásahy do prostoru mohly být i vítané jako spontánní nejistoty života.