Méně známá ilustrátorská poloha všeuměla Františka Skály je nám představena v chronologickém uspořádání počínaje druhým patrem Domu U Kamenného zvonu. Setkáváme se nejprve s autorovou mladickou tvorbou ze 70. let v podobě dalíovských olejomaleb, které předznamenaly jeho pozdější ilustrátorskou virtuozitu. Vstupujeme do pavučiny světa, který obestoupí všechny naše smysly a začne rozeznívat dávno zapomenuté melodie, ozvěny kouzelného světa našeho dětství. Už tyto rané obrazy nesou pevné rysy autorského rukopisu, které vibrují Skálovým dílem dodnes: smysl pro poetický detail, humorný nádech, výjimečná řemeslná zdatnost, materiálová invence, hravost a obratnost v modelování silné atmosféry.
Výstava je maximálně přístupná široké veřejnosti včetně dětského diváka, na kterého také cílí. Ani dospělý se ale nudit nebude. Četnost Skálou ilustrovaných publikací, zejména pohádek, je překvapivá. V období totality se ilustrací dokázal s přehledem živit a zároveň do ztvárňovaných příběhů propisovat kritického ducha sobě vlastního a vkládat satirické šifry na vrub režimu. Díky tomu, že dnes ho živí především volné umění, mohl si dovolit i dlouhodobé, časově náročné projekty, jako jsou ve výstavě zastoupené autorské knihy, například foto-komiksy s příběhy Cílka a Lídy, jejichž scény, aktéry i veškerou produkci Skála kompletně obsáhl sám.