Vídeňský akcionista Hermann Nitsch se zopakování svého majstrštyku, šestidenní akce Divadla Orgií a mystérií na zámečku v Prinzendorfu nedočká. Loni se muselo odložit kvůli koronavirové pandemii, protože nebylo jasné, zda by mohli do Rakouska dojet všichni aktéři podílející se na rituálu se zabíjením obětních zvířat, včetně Mithrova býka a evokací klasických archetypů prvotního hříchu, původní nevinnosti nebo frygického přijímání hroznů. Přeloženo bylo proto na letošní léto, jenomže 18. dubna Nitsch ve věku 83 let podlehl vážné nemoci. Odešel tak jeden z nejoriginálnějších tvůrců dvacátého století, malíř a performer, ale taky filozof a skladatel, který dokázal oživit ducha rituálů a dionysovských bakchanálií. I když představení plná krve utracených zvířat mnohé šokovala, Nitschovi nešlo jen o pouhou provokaci, o další posouvání hranic umění, ale o hluboký prožitek, který přináší rituál, jehož se nám v naší době nedostává.
Nitsch nezaložil svou školu, nemá stovky následovníků. Jeho pojetí bylo příliš ojedinělé a mnohdy měly jeho akce větší smysl pro samotné účastníky než pro diváky. Rituál nejde pozorovat zvenčí, člověk se jej musí zúčastnit. Ovšem jeho Gesamkunstwerk byl stejně totální jako Wagnerův, k němuž se ostatně Nitsch hlásil. Po skončení šestidenní akce v roce 1998 mi řekl: „Gesamkunstwerk podle Wagnera i Monteverdiho, a já se snažím, i když z jiného výchozího bodu, o obdobný přístup, je součtem všech prvků dohromady.“ A loni udělal Nitsch scénu ke koncertnímu provedení Valkýry v Bayreuthu.
Nitsch vymýšlel nejen koncept, kdy čerpal z řady rituálů a mystérií od staroegyptských, zoroasterských a starořeckých, zejména dionysovských, až po křesťanská s ukřižováním a sejmutím hříchu. Nejenže byl autorem výtvarné podoby a scénáře, ale také pečlivě rozepsaných partitur, přičemž byl i autorem zvukového doprovodu, který obstarávaly dva orchestry s posílenou rytmickou sekcí, ale také dbal na zapojení všech smyslů včetně čichu. Pach krve se mísil s pachem rozšlapaných rajčat nebo hroznů, i s nejrůznějšími vůněmi.
Během studií na vídeňské grafické spolkové škole, která se prioritně zabývala komerční grafikou, maloval obrazy s náboženskou tematikou. Po konci školy se však jeho přístup radikálně proměnil pod vlivem tachistů, jako byl Antoni Tapiés, a abstraktních expresionistů v čele s Jacksonem Pollockem. „Akční malba pro mě byla a je zřeknutím se (odreagováním) vraždy, porážky, honby, agrese, války (rozstřikování a plýtvání krví), je blízká masochistickému sebeobětování na kříži, je oddáním se ve směru extatického roztrhání boha Dionýsa,“ uvedl v textu Barva jako nejniternější záležitost malby.
