Výstava Kafkaesque začíná a končí tmavou chodbou. Od vchodu vede dlouhý děsivý vstupní prostor, kde se na stěnách rozsvěcí a zhasínají bílé texty s citáty Franze Kafky; na opačném konci chodby je ohromující projekce O.E.U., kterou tvoří upravené scény z filmové adaptace Procesu Orsona Wellese. Dezorientace způsobená na samém začátku jen tím, že vejdeme dovnitř, je účinná a trvá dlouho.
Odtud se mohou návštěvníci volně procházet a nechat na sebe působit filmy, instalace, malby, kresby, fotografie, litografie, sochy i zvukové umění více než 30 světových umělců. Kurátoři výstavy, Otto M. Urban, Leoš Válka a Michaela Šilpochová, jejich díla shromáždili ve městě, kde se Kafka za Rakouska-Uherska v roce 1883 narodil. Výstava se koná u příležitosti stého výročí Kafkova úmrtí – zemřel 3. 6. 1924 ve věku 40 let.
Pozornost upoutají dvě černé kresby Josefa Bolfa – na jedné je na zdi nakreslený obrovský plačící chlapec, kterému slzy kanou na zem, zdánlivě až na betonovou podlahu. Celou výstavu provázejí podobně temné, děsivé či zlověstné scénáře zmatení, vzteku a žalu. Nejpříznačnější jsou litografie Davida Lynche, který o Kafkovi prohlásil, že je jediný umělec, u kterého cítí, že by mohl být jeho bratrem. Lynchův cyklus „Muž a stroj“ (2007–2010) tvoří absurdní scénáře, které staví lidské bytosti do nebezpečných či banálních situací, někdy doprovázených vtipnými poznámkami, jako např. „kam jdeš, ty pitomej idiote?“ Vypadají jako návrhy scén nebo snových sekvencí Lynchových filmů. Je třeba poznamenat, že ve třetí řadě seriálu Městečko Twin Peaks – Návrat se objevuje v různých scénách Kafkův portrét jako skutečný hold jednoho umělce druhému.
Z dalších surrealistických filmařů jsou na výstavě zastoupeni bratři Quayové nebo Jan Švankmajer s krátkým filmem z raného období i s nejnovějšími plastikami. Díla ze Švankmajerova cyklu Fraktury, hrůzyplné kresby a dvě instalace mučení od dvojice Jake & Dinos Chapman a tittoreliovský Kafkův portrét od Marka Thera vynikají zobrazením odvážného erotismu a sexuality v absurdním a skličujícím byrokratickém kontextu, který je v Kafkově světě vždy hojně zastoupen.
Volker März zasazuje Kafku do moderního politického chaosu naší doby v cyklu Kafka v Izraeli (2007–2013), kdy si představuje, že Kafka v roce 1924 nezemřel, ale žije dál až do současnosti jako zapálený kritik izraelské vlády a chová se přátelsky k Palestincům. Na fotografiích jako malá figurka nahý protestuje, nechává se zatknout, na střeše cvičí střelbu z pistole a leze po čtyřech podél zdi oddělující Židy a Araby.
Na konci výstavy je za černým závěsem skrytá malá místnost, kde se promítá krátký film od Josefa Bolfa Chodba (2010). Na filmu je patrný Lynchův vliv, a tedy i sepjetí s Kafkou, a pro výstavu funguje jako dokonalá dekompresní zóna zobrazující loutky chlapce a dívky. Ti jako porcelánové panenky tápou po červeném pokoji, který je temně melancholický a celkově fascinující.